Konec Formule 1? Samořídící auta v závodech poprvé překonala lidského řidiče!

Závody Formule 1 v Soči - zatím stále s lidskými řidiči... Zdroj: Profimedia.cz

Roboauta dosahující na Schumacherovy schopnosti nejsou prý daleko.

Po generace se mělo za to, že bezchybné řízení vozidla je řemeslem expertů, kteří se zdokonalují po celý život. Jak se však s rozvojem samořídících vozů ukazuje, ani tato činnost není natolik náročným úkonem. Samořídící auta nejenže během svého několikaletého testování v běžném provozu zaznamenala nehody jenom v případech, kdy do nich naboural lidský řidič, ale aktuálně se v testech vyrovnala i silničnímu závodníkovi.

Jak na smyk

I když jsou samořídící vozy vyvíjeny všemi světovými automobilkami a společností Alphabet (nedávno přejmenovaný Google), na nejnovější pokrok v jejich vývoji došlo díky odborníkům ze Stanfordské univerzity. Inženýři zde naprogramovali Auti TTS k závodění v rychlostech až kolem 200 km/s a data pak předali vozidlu, které díky nim drandilo po kalifornské Thunderhill Raceway Park.

Závod s lidským soupeřem samozřejmě proběhl pouze odděleně, nikoliv paralelně – po dokončení okruhu byly porovnány časy robotického Audi TTS a jízdou ředitele okruhu Davida Voddena, který je ve zdolávání místní tratě odborníkem. I tak se však ukázalo, že samořídící vůz byl o 0,4 sekundy rychlejší než tratě znalý Vodden. I když zpráva nezmiňuje, jestli oba použili identický (a především stejně vážící) vůz, dá se předpokládat, že výzkumníci podobné odchylky vzali v potaz.

Cílem jejich vývoje však není přímo postavit samořídící závodní vůz, nýbrž zlepšit výkon vozidel v běžné dopravě o praktiky ze závodnictví. "Snažíme se vyvinout auta, která by se chovala jako ti nejlepší lidští závodníci," říká k výsledkům profesor Chris Gerdes, ředitel vývoje samořídících vozů ze Stanfordu. "Lidští řidiči totiž například naprosto fantasticky využívají tření mezi silnicí a pneumatikami k překonávání zatáček." Gerdes dodává, že nejde jenom o vyvinutí samořídící závodničky, nýbrž naopak aplikaci poznatků pro zdokonalení běžných samořídících vozů pro normální uživatele.

Závody na ulicích

"Stejné matematické vzorce lze uplatnit, ať už jste závodníci snažící se objet zatáčku, či jste normální řidič, jehož vůz se na zledovatělé silnici dostal do smyku. Skrze sledování závodních řidičů tak řešíme matematický problém, který zlepší bezpečnost na normálních dálnicích," říká Gerdes. Podle členů jeho týmu se během patnácti let dočkáme samořídícího auta, které se svými schopnostmi vyrovná nejlepším závodníkům, například Michaelu Schumacherovi v jeho nejlepších letech.

Vědci ve snaze o pochopení fungování pravidel řízení přímo studovali výkon závodních řidičů včetně sledování jejich mozků pomocí senzorů. Podle doktoranda Joe Funka právě tato neurodata pomohla vyřešit rovnici, která posloužila k naprogramování samořídícího závodního vozu. "Objevili jsme, že u řidičů vyvolá první náznak smyku automatickou reakci," říká Funke, "Díky dlouhodobým zkušenostem instinktivně rozpoznají problém a vypořádají se s ním. Vůz, na druhou stranu, využívá stabilizačních algoritmů, série automatických povelů však podobně zareaguje, jakmile ke smyku začne docházet."

Absolutní reakční rychlost a postupné zlepšování manévrovacích kapacit tak může ze samořídících vozů časem udělat i stroje akurátně reagující i na nepředpokládatelná rizika na silnicích – v konečném důsledku mnohem lépe, než jak jednají lidští řidiči. Ani výzkumníci ze Stanfordu si ostatně neodpustili poznámku, že právě lidé si oproti robotickým šoférům libují v porušování pravidel – ne všechny jejich praktiky je tak dobré kopírovat. I závodník Vodden ostatně v jednom okamžiku mírně porušil pravidla a zkrátil si trať mimo stanovené mantinely. Podobné jednání samořídící auta nemají, tedy alespoň prozatím.

Ladislav Loukota