Proč bourají robotická auta? Google to spočítal a našel viníka!
Robotická auta najela skoro 3 miliony kilometrů, otázky nad jejich bezpečností ale zůstávají. Spíše než pro jejich chyby však pro chyby lidí.
Technologie samořídících nebo, chcete-li, autonomních vozidel, je vyhlížena jako příští velká věc automobilového průmyslu. Více než půlstoletí ji předpovídali různí vizionáři, teprve příchod levných, skladných a rychlých počítačů ruku v ruce s industrializací internetu ovšem mohl tento dlouhý sen realizovat. Na vlastním autonomním voze pracují prakticky všechny velké automobilky a navrch i jiní velcí hráči, především společnost Google.
Auto bez řidiče?
Technologicky systém spoléhá především na mapovací radar vytvářející precizní 3D mapu okolí vozu a udržování odstupu od jiných aut, stejně jako na GPS poziční systémy či kamerové systémy. V případě Googlu byl projekt autonomního vozidla nakopnut právě Sebastianem Thrunem, spoluvynálezcem mapovací aplikace Street View. Ostatně kamera známých googlovských autíček mapujících světové ulice byla ve skutečnosti první verzí vynálezů pro budoucí samořídící vozidla.
Technologie pro podobná auta tedy rozhodně realisticky existuje a v Americe prochází už testováním na veřejných komunikacích. Jenom v případě Googlu jezdí Kalifornií na 48 testovacích vozů. Avšak to, jestli se jí dočkáme celosvětově a pro běžné uživatele, rozhodnou až výsledky těchto testů. Legislativci si totiž na novou technologii dávají velký pozor, a ani firmy rozhodně nemají v úmyslu vrhnout na trh potenciálně rizikovou technologii, která by je v případě velkého množství nehod mohla při soudních sporech přijít draho.
Dle statistik za drtivou většinu všech silničních nehod – celých 94 % – může chyba řidiče, v protikladu například s poruchou materiálu nebo nepředvídatelným defektem vedoucím ke kolizi. A právě hypotetická absence nehodovosti je jedním z hlavních argumentů ve prospěch autonomních vozidel. Jedenáct zaznamenaných nehod ale ukazuje, že s přijetím nové technologie to bude mnohem složitější. Zároveň je totiž představa, že samořídící vozy nebudou nikdy bourat, přece jen poněkud utopická. Google dokonce v květnu sdělil, že jeho vozy během testování bouraly už jedenáctkrát.
Na nehodu jsou potřeba dva
Na jednu stranu svědčí snaze Googlu fakt, že žádnou z nehod nezapříčinily jejich vozy. Dané nehody byly navíc méně významného charakteru, obešly se bez obětí či zranění. To celé je přitom výsledek za 2,7 milionů najetých kilometrů. V tomto ohledu se zatím zdá, že technologie funguje doslova bezproblémově. Výpověď o příčinách nehod, pravda, pochází výlučně od Googlu – ačkoliv jsou nehody nahlášené i na kalifornský úřad motorových vozidel, ten není oprávněn k nim vydávat veřejná prohlášení. I pokud ale Google mluví čistou a ničím nepřiklášlenou pravdu, ukazuje se, že samořídící vozidla mohou s mít problematickými účastníky silničního provozu stále velký problém.
Samořídící vozy jsou sice již dnes programované na schopnost vyhýbat se cizím vozům na "kolizním kurzu", ne vždy to ale zjevně zvládnou v dostatečném čase. Server SingularityHub spekuluje, že reakční doby se mohou do budoucna ještě podstatně zlepšit do doslova nadlidských rychlostí především po masové aplikaci technologie, až spolu budou vozy schopné bezdrátově komunikovat. A i dnes mají samořídící vozy stále ovládací prvky umožňující zásah člověka do řízení. Přitom představit si budoucnost, v níž se všichni dobrovolně vzdají řízení svého auta, je značná utopie. Pro spoustu řidičů je ovládání auta asociované se silou, svobodou, nespoutaností – a nechat si vzít tuto kontrolu pro ně rozhodně nebude pozitivem.
Proto je nasnadě, že po první smrtelné nehodě, ať už vlivem samořídícího vozu nebo vlivem silničního piráta, se na přetřes dostane otázka, zdali by lidský řidič nezvládl situaci předvídat a vyhnout se jí mnohem lépe než robot. Takový sentiment ani nemusí nutně být podložen racionálními fakty, aby mohl myšlence (a akciím) výrobce autonomního vozu uškodit. Google v tom má sice jasno. “S dokonalým rozhledem do 360° a 100% pozorností mohou naše vozy dávat pozor na další auta, cyklisty i chodce na vzdálenost skoro dvou fotbalových hřišť,” pyšní se ředitel programu Chris Urmson. Zůstává nicméně faktem, že snad až do chvíle, než budou samořídící vozy tvořit dominantní druh silničního života, budou-li vůbec někdy, nehody se budou stávat i jejich pasažérům.
Zdroj: http://singularityhub.com/2015/05/12/are-googles-11-driverless-car-accidents-scary-or-really-impressive/
Ladislav Loukota