Kolonizace vesmíru se bude řídit Základní směrnicí ze Star Treku, tvrdí odborníci

Mohlo by se zdát, že doba vzletným myšlenkám na kosmické kolumbiády nepřeje. Raketoplány skončily v muzeu, nejabmicióznější vládní projekty mluví přinejlepším o pilotovaném letu na nejbližší planety, a i nadšení miliardáři jen plánují (možná neuskutečnitelnou) kolonizaci blízkého Marsu.

Ani to však nebrání odborníkům zvažovat potenciální hrozby, které by vyplývaly z mezihvězdného cestování a potkávání nových ras. V minulých dnech tak v texaském Dallasu proběhla událost zvaná Starship Congress, na níž se řada vědců snažila dopídit odpovědím na otázky související s – dle jejich názoru nevyhnutelnou – expanzí lidstva do galaktického prostoru. Doufají, že když už NASA pomaličku pracuje na možnostech nadsvětelného pohonu, bude třeba rozlousknout i náš budoucí galaktický kodex.

Star Trek v reálu: NASA chce využít nadsvětelný pohon!

Jak na první kontakt?

Diskuzní panely dle webu Discovery řešily primárně etické důsledky snahy o první kontakt s mimozemskou rasou – ať už inteligentní, či tou ve svých titěrných počátcích. Vědci zde došli k tomu, že základní nezbytností by bylo vytvoření série pravidel, které se velmi podobají Základní směrnici, nařízení Hvězdné flotily ze seriálu (a filmů) Star Trek. Nemluvíme přitom o sešlosti několika nadšenců do sci-fi. Na Starship Congress byl přítomný třebas Les Johnson z organizace NASA a další odborníci z různých světových think tanků, které se potenciálem vesmírné expanze seriózně zabývají. K čemu došli?

Právě Johnson vypíchl tři nezbytné základny "realistické Základní směrnice", které znějí:

• Zjistěte o fenoménu vše možné, leč neriskujte.
• Jde-li o mimozemský život, nechejte ho na pokoji!
• Vyhněte se braní vzorku zpět na Zemi, protože by nemusely být kompatibilní s naším ekosystémem (pravidlo sice mluví o infekci Země, platí však i obráceně).

Kelvin Long z britského výzkumného Insitute for Interstellar Studies (duchovního následovníka British Interplanetary Society, jež v 70. letech vypracovala technický návrh realizovatelné mezihvězdné sondy, tzv. projektu Deadalus) zase přišel s tím, že podobně jako ve Star Treku by různí výzkumníci interpretovali Základní směrnici různými způsoby. Zároveň však dodal fascinující možnost, že v této fázi letů do vesmíru budou planety obývané životem nespíše tou nejméně zajímavou destinací – ve chvíli, kdy bude lidstvo (nebo to, co z něj vzejde) schopné překlenout mezihvězdné vzdálenosti, si cestovatelé plně vystačí se svými hvězdolety a kolonizace planet tak nejspíše bude bezvýznamná.

Spíše než impérium dobývající cizí planety Long maluje obrázek klidnějšího pozorování cizích ras čistě pro vědecké účely. "Nejde o morální aspekt ani o darwinovský přirozený výběr, protože v téhle fázi naše společnost už nebude muset soutěžit (s přirozenými mimozemskými formami)." dodal Long.

Když kolonizace není kolonizace

V idealistickém názoru se s ním však rozešel Marc Millis, zakladatel spíše zpravodajsky orientovaného Tau Zero Foundation, podle něhož by rozhodně došlo na některé "špatné události, jimž by nebylo možné dopředu zabránit". Podobně zněl i Richard Obousy, prezident Icarus Interstallar (nezisková nadace, která Starship Congress pořádá a na jejímž webu můžete najít realistické návrhy mezihvězdných sond), jenž na rovinu sdělil, že ač by se objevování galaxie mělo řídit etickými principy, neměly by ustupovat potřebě lidské dominance. Využívat přirozené zdroje planet by dle něj nemělo být zabráněno pouze přítomností cizích mikrobů. Pokud by však planetu obývaly vyšší formy života, i on připustil potřebu delšího rozvažování a snahu o kontakt pouze tehdy, pokud by šlo o nevyhnutelnou nutnost.

Finanční odborník Armen Papazian, vítěz Aplha Centauri Award, pak závěrem dodal, že téma kolonizace je nutně zakaleno zkušeností z naší historie, přičemž však "kolonizování" samotné může pro mnoho lidí znamenat mnoho různých věcí. Papazian dokončil sled názorů tím, že merit mezihvězdných cest bude podmíněn jejich cílem: "Budeme se spíše snažit vesmír přijmout nebo využít? Budeme exportovat náš model ekonomiky, nebo užívat nadbytku, který kosmos obsahuje?"

Dobudeme vesmír?

Faktem je, že téma kolonizace ve smyslu násilného podmanění jiných ras kvůli přístupu k surovinám je velmi často přítomné ve fikci. V realitě by však nejspíše pozbývalo významu. Řada sci-fi filmů (Den nezávislosti, Světová invaze a další) například operuje s nutností dobývat Zemi kvůli jejím surovinám. Vzácné nerosty však obsahuje i řada systémů bez života, rovněž voda i vzduch jsou výsledkem jednoduchého spojení těch nejčastějších chemických prvků ve vesmíru. Pragmatičtější literatura (Vesmírná odysea, "Časová odysea" od A. C. Clarka, resp. Stephena Baxtera) pak likvidaci méně vyvinutých ras vysvětluje jednoduše eliminováním potenciální hrozby.

Tak alespoň praví nápady autorů sci-fi médií, odborníci ze Starship Congress jsou však ve svých názorech na povahu dobývání vesmíru mnohem rozpolcenější. Nic menšího se ovšem od zástupců různých proudů lidstva ani čekat nedá.

Ladislav Loukota