Kočičí piano: Nejbizarnější pokus léčit psychické nemoci měl pacienty šokovat
Tento obskurní vynález bychom si měli připomínat. Ukazuje nám totiž, jak se uvažování o psychiatrii za poslední dvě stovky let dokázalo vyvinout...
Historie psychiatrie pamatuje množství kontroverzních i zcela očividně absurdních nápadů, které měly sloužit k léčbě psychických problémů. V současnosti nám přijdou leckteré praktiky minulých století nehumánní a jen těžko pochopitelné, známe však i případy, které byly považovány za obskurní už v době svého vzniku – a když se bavíme o konci 18. století, tak je jasné, že tenhle nápad opravdu stál za to.
Kočky a hudba
Kočičí piano (či také kočičí varhany) se v literatuře objevilo už v polovině 17. století, a to v knize jezuitského učence Athanasia Kirchera věnující se soudobé hudbě – včetně těch nejbizarnějších hypotetických konceptů. S detailnějším popisem přišel německý lékař Johann Christian Reil: V jeho vizi se kočičí piano skládalo ze standardní klaviatury, v níž však byl ke každé klávese přivázán ocas jedné kočky. Po stisknutí klávesy byla kočka do ocasu udeřena malým kladívkem a na tento podnět mělo zvíře zareagovat zamňoukáním.
Nač způsobovat kočkám takovou bolest? V Reilově myšlence nešlo o týrání zvířat ani o nestandardní muzikální vyžití. Lékař měl v plánu takto řešit psychické potíže, především související s neschopností udržet pozornost. Měl za to, že setkání s něčím takto absurdním a bezesporu nikdy neviděným prostě nemůže pozornosti člověka jen tak uniknout, a následným úlekem či šokem se podaří duševní obtíže odbourat.
Psychiatrie v plenkách
Za zmínku stojí, že Reil nebyl žádný pomatenec – jednalo se o uznávaného lékaře, po němž jsou dodnes pojmenovány určité části mozku, jejichž zkoumáním se zabýval. Ba co víc, na počátku 19. století to byl právě on, kdo vymyslel termín „psychiatrie“ a stal se jedním z prvních profesorů věnujících se tomuto čerstvému medicínskému odvětví. Jak však jeho výše popsané názory na psychiatrickou léčbu ukazují, obor byl tehdy skutečně ještě v plenkách.
Na závěr však musíme všechny příznivce chlupatých domácích mazlíčků uklidnit – podle všech zdrojů zůstalo jen u nápadu a skutečné kočičí piano nikdy sestaveno nebylo. Stalo se pouze bizarní historickou kuriozitou a inspirací pro humorné počiny – například skeč Monty Pythonů se zpívajícími myšmi či hudební výkony s plyšovými kočkami. Díky nerealizovanosti tohoto projektu tak můžeme mít ve zdravý rozum tehdejších vědců aspoň zbytky důvěry.