Klíč k evoluci: šimpanzi se dokážou cítit zhnuseně

Bonobo je vedle šimpanze učenlivého tím méně známým, a přitom jediným dalším žijícím druhem našich nejbližších primátských příbuzných. Leckoho na nich jistě zaujme především velmi kladný vztah k pohlavnímu styku, který má v jejich skupinách zcela zásadní komunikační roli. V tomto ohledu jsou nám bližší než šimpanzi učenliví, nemluvě o dalších živočišných rodech. Ještě v něčem se nám však výrazně podobají – dokážou se cítit zhnuseně.

Strach a hnus

Vědci z Kjótské univerzity v Japonsku přišli s návrhem takzvaného adaptivního systému zhnusení. Jedná se o evoluční mechanismus, který můžeme pozorovat u lidí a který, jak se nyní ukázalo, existuje i u zmíněných šimpanzů. V přírodě totiž nalezneme obrovské množství mikrobů a všelijakých parazitů, jež konzumaci potravy znepříjemňují. Když nám něco spadne na zem, o jejíž čistotě nejsme skálopevně přesvědčeni, většina z nás takové sousto už do úst nevloží. Nejde přitom o to, že bychom v tu chvíli zvážili všechna možná rizika plynoucí z takového počínání a racionálně zhodnotili, že špinavé jídlo nestojí za to jíst; spíše cítíme zhnusení a odpor a z představy, že žvýkáme takto znehodnocený kus, nám příliš dobře není.

Šimpanzi jako evoluční předloha

Jak výzkum probíhal? Šimpanzům bonobo byla nabízena potrava společně s řadou nepříjemných podnětů. Některé jídlo bylo špinavé, jiné se nacházelo poblíž zkažené potravy či podobně kontaminovaných produktů, další zase nepříjemně páchlo. Chytří šimpanzi se jakkoli “poškozené” potravě s přehledem vyhýbali, zatímco s pojídáním té normální neměli nejmenší problém. Vědci usoudili, že jejich rozhodovací systémy obsahují obdobné intuitivní principy zhnusení jako ty lidské. Povětšinou se navíc jednalo o nové jídlo, které šimpanzi ještě nikdy neviděli. Přesto si však bonobové dokázali neznámé plody spojit s již známým ovocem a plodů se nebáli. Nelze proto říci, že by měli přespříliš vyvinutou neofobii, tedy strach z neznámého (přitom lidé a třeba krysy jsou o poznání opatrnější), přesto zhnusení ze zjevné kontaminace potravy převládlo.

Další nezanedbatelnou podobností mezi bonoby a lidmi bylo, že mláďata ještě neměla tyto systémy dostatečně vyvinuté. Což odpovídá výsledkům dětí, které také nejsou ve srovnání s dospělými lidmi zrovna opatrné. Jako asi nejpravděpodobnější se zatím jeví vysvětlení, že když se mláďatům ze špatného jídla udělá nevolno, v důsledku to posilní jejich imunitní systém, který se pak dokáže s rozličnými nástrahami lépe vyrovnat. Konkrétní principy bude nutné ještě lépe prozkoumat, ale jedná se o další vzrušují prvek, jenž máme s jinými primáty společný.

Text: MS