Kdybychom umírali jenom na nehody, žili bychom tisíce let, ukázala studie

Představte si, že hypotetická revoluce v medicíně umožní odstranit jak smrtelné nemoci jako je infarkt či rakovina, tak i radikálně prodloužit náš věk až do potenciálního nekonečna - zdrojem smrti tedy zůstávají jenom a pouze nečekané nehody jako autohavárie, požáry, úder blesku či přestřelka. Právě s tímto scénářem operovali statistici webu Polstats, když na modelovém pokusu ukázali, že bychom se v případě, že nás skolí jenom nenadálá nehoda, mohli dožívat tisíců let.

Kouzlo statistiky

Programátoři Polstats vzali údaje z amerických pojišťoven a vytvořili simulaci sta lidí žijících v této futuristické utopii založenou na statistické frekvenci smrtelných nehod. Výsledky myšlenkového experimentu překvapili i statistiky samotné - ukázalo se, že průměrný věk života by najednou poskočil z nynějších cca. 78 let na příjemných 8938 let! Jedná se navíc o čirý průměr - díky relativně náhodné povaze nehod se někteří simulovaní šťastlivci dožili i 45 tisíc let!

Simulace byla samozřejmě v zásadě triviální, nepřekvapí tak, že většina smrtí vznikla v důsledku dopravních nehod. Racionálně lze přitom předpokládat, že během 45 milénií by už nestárnoucí lidé měli dost času třeba vypilovat samořícídí vozy. Druhou nejčastější smrtí, ačkoliv řádově méně častou, pak bylo smrtelné postřelení. Přeci jen se nacházíme ve statistikách Ameriky. S čím naopak model z logických důvodů nepočítal, byly možné války či velké přírodní katastrofy. Stejně tak by bylo rovněž otázkou, co by "věčný život" udělal s lidskou psychikou či bojem o zdroje.

Více než komplexní zamyšlení je tak simulace povedenou připomínkou, že smrtelná nehoda není v rámci života jedince zase tak častou událostí, jak se občas při pohledu na zprávy může zdát.

Jaké jsou však mimo teoretickou analýzu dat střízlivé medicínské možnosti, že se někdy podaří hypotetický scénář radikálního prodloužení lidského života skutečně dosáhnout? Čas od času se objevují zprávy o údajných zázračných nápadech na nové terapie, když se však podíváte kolem sebe, zdá se, že "nesmrtelnost" je stejně blízko jako kdykoliv jindy v lidské historii. Výzkum však neusíná a roste počet doktorů, kteří na stárnutí nahlížejí jako na nemoc, nikoliv přirozený projev těla – například u červů se tak s pomocí genetické úpravy a specifické výživy podařilo průměrný věk prodloužit až desetkrát.

Nakročeno k nesmrtelnosti?

Jenže červ není totéž co člověk. Největším problémem v teoretickém značném prodloužení našich životů je zřejmě samotné nastavení naší genetiky – studie ukázaly, že lidské tělo jednoduše disponuje pevnou horní hranici životaschopnosti „nastavenou“ přibližně na 120 let. Jedná se zřejmě přirozený mechanismus součtu chyb při dělení buněk a únavy tak komplexního organismu, jakým jsme.

Genetické pokusy na zvířatech ukázaly, že i strop 120 let půjde časem zřejmě navýšit, snad až o třetinu. Zatím tam daleko sice nejsme, výzkum podobného ražení je ale už vnímán vážněji než dříve – jsou tomu například 4 roky, co Google spoluzaložil společnost Calico věnující se právě možnostem prodloužení života. Vysloužil si za to samozřejmě nejen pozitivní ohlasy, ale i kritiku.

Potenciální nesmrtelnost přesto zřejmě není něco, co jde a priori "proti přírodě", jak občas kritici uvádí – někteří jednoduší živočichové jako nezmaři, houby či medúzy díky své menší komplexnosti vykazují možnost nekonečného znovuopravování svých těl. Jedním z potenciálních řešení prodloužení životů by tak podle gerontologa Mariose Kyriazise mohlo být paradoxně zjednodušení fungování našich těl. Takový scénář by samozřejmě bylo možné realizovat až relativně daleko v budoucnosti.

Do té doby budou lidé toužící po nesmrtelnosti muset doufat v pokrok nejen na poli farmakologie a genové terapie, ale i možného suplementování procesů našich těl skrze snáze nahraditelné nanotechnologie či kyberimpantáty. Kdesi za horizontem dějin pak může čekat i uploadování vědomí do superpočítačů nebo umělých těl. Polemiky o tom, nakolik to je přirozené, jistě neustanou – ale to ani iniciativy prodloužení délky žití. Snaha urvat si pro sebe více času je nakonec vedle rozmnožování tou nejzákladnější direktivou veškerého života.

Text: L. Loukota