Kdo má na svědomí úhyn evropských čolků? Milovníci zvířat a chovatelé!
Obojživelníci slouží jako důležitá bioindikační skupina, podle jejichž kondice se dá usuzovat na kvalitu prostředí. Jenže chovatelé exotických druhů nám do našeho prostředí nasadili smrtelný patogen.
Proč jsou obojživelníci tak citliví na změnu prostředí? Jejich kůže je prostupná pro širokou paletu toxinů a ke svému zdárnému vývoji potřebují čistou vodu.
Proto jsou u přírodovědců tak oblíbenou monitorovací skupinou. Navíc mnozí z nich mají atraktivní vzhled a nepříliš složité životní nároky, takže se dají chovat v akvateráriích či teráriích i v podmínkách běžného panelákového bytu. Není divu, že někteří z nich patří mezi oblíbené chovance. Z Asie putují do chovatelských obchodů miliony jedinců často odchycených ve volné přírodě. A spolu s nimi cestuje i plísňové onemocnění způsobené houbou Batrachochytrium salamandrivorans. Ta rozežírá kůži i u nás žijících mloků skvrnitých (Salamandra salamandra). Narušená kůže se stává otevřenou vstupní branou pro další patogeny, kterým se tvor nedokáže bránit. Vědci prokázali, že za masovým úhynem mloků vězí právě tato plíseň. A šli dokonce dál (což se ochráncům zvířat bezesporu nebude líbit).
Dojde i na žáby?
V rámci dokazování nakazili zdravé tvory a do měsíce bylo jasno. Za úmrtím jednoznačně stála Batrachochytrium salamandrivorans, zkráceně nazývaná Bs. Specifikum tohoto onemocnění je, že napadá pouze ocasaté obojživelníky, tedy mloky a čolky, zatímco žab si (zatím) nevšímá. Není bez zajímavosti, že z testovaných zvířat byl pouze čolek hranatý (Lissotriton helveticus) jediným druhem vůči chorobě imunní. Bohužel jde u nás o nejvzácnější druh. Ty „běžnější“, kam patří například čolek obecný (Lissotriton vulgaris) či horský (Ichthyosaura alpestris) a mlok skvrnitý, nemoci podlehli. Krutou daň si houba vybrala na mločích populacích v Nizozemí, kde počet jedinců zredukovala o plných 96%.
Jak se choroba, která je „doma“ v Asii, dostala do Evropy a dokonce i do českých luhů a hájů? Odpověď je jednoduchá. Obchodníci se zvířaty zcela běžně najímají lovce odchytávající zvířata v divočině. Následně se živé úlovky přeprodávají zájemcům do celého světa. Jak ukázaly laboratorní testy, Bs je smrtelná i pro druhy mloků žijících i na americkém kontinentě, zatímco v asijské domovině tak fatální následky nemá. Už podle názvu je patrné, že Batrachochytrium salamandrivorans je blízká příbuzná s Batrachochyhtrium dendrobatidis, která celosvětově likvidovala populace žab. Přes největší letiště, britské Heathrow, procházejí zásilky se zvířaty v podstatě neustále.
Kdo za to může?!
Na základě podezření, že právě tudy pronikla houba k evropským chovatelům, proběhla přísná kontrola. V evropských prodejnách se zvířaty bylo testům podrobeno 2 300 jedinců, z nichž všichni prošli anglickým megaletištěm. Výsledek? Nakaženi byli sice pouze 3 jedinci trnočolka vietnamského Tylototriton vietnamensis, ale dva z nich už jsou na našem kontinentu pět let, neboť od svého hongkongského prodejce odešli v roce 2010.
Je takřka jisté, že Bs se do evropské i americké volné přírody dostala díky nedbalosti chovatelů nebo během transportu nakažených zvířat. Zabránit úniku je v podstatě nemožné, neboť by to znamenalo velmi pečlivou desinfekci všech chovatelských zařízení a to včetně uhynulých kusů. Žádné vyhazování kadaverů do popelnice, zakopávání na zahradě či jejich kompostování. Žádné vysypávání starého substrátu, vše by bylo nutno pečlivě dezinfikovat. Jenže pečlivé udržování čistoty a lidský faktor, to nejde příliš dohromady. Vypadá to, že spatření našeho mloka skvrnitého bude čím dál větší vzácnost.
Text a foto: Topi Pigula