Tisíce mrtvých dělníků jsou jen špičkou ledovce aneb Co potřebujete vědět o Kataru

Do závěrečného turnaje v Kataru se kvalifikovalo 32 týmů, z nichž měl Katar jako pořádající země předem zajištěnou účast. Během kvalifikace z turnaje odstoupila Korejská lidově demokratická republika a také šest ostrovních států, a to Svatá Lucie, Americká Samoa, Samoa, Vanuatu, Cookovy ostrovy a Tonga. Po napadení Ukrajiny Ruskem zrušila FIFA účast Ruska na šampionátu. Rusko mělo v kvalifikaci v semifinále play-off nastoupit proti Polsku, které tak automaticky postoupilo dál.

Mezi rozhodčími se v Kataru poprvé představí hned tři ženy. Zápasy budou pískat Stéphanie Frappartová z Francie, Rwanďanka Salima Mukansangaová a Jošimi Jamašitaová z Japonska, světovou premiéru budou mít poprvé v historii i tři asistentky rozhodčích.

Kontroverzní Katar

Premiéra žen v roli rozhodčích má v Kataru kontroverzní příchuť. Emirát je absolutistickou monarchií, jejíž vládnoucí rodina Ál Thání je u moci nepřetržitě od roku 1825. Současný emír Tamím bin Hamad Ál Thání nastoupil na trůn po svém otci v roce 2013, a přestože se navenek tváří jako moderní a osvícený monarcha, opak je pravdou. Jak připomíná americká CNN, ženy v Kataru musí i ve 20. letech 21. století žádat muže o souhlas se sňatkem, studiem v zahraničí, cestováním, prací ve státní správě nebo použitím antikoncepce.

Svět také velmi podrážděně reagoval na zprávy o děsivých podmínkách včetně teplot dosahujících 50 °C, v nichž musí v Kataru pracovat zahraniční námezdní dělníci pocházející hlavně z Asie. Jen při výstavbě nových stadionů a další infrastruktury pro mistrovství světa v hodnotě nejméně 220 miliard USD mělo podle listu The Guardian přijít o život nejméně 6 750 dělníků z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. Obětí ale nejspíš bude mnohem víc, další asijské země totiž čísla neuvedly.

V duchu intolerance jsou novináři informující o pracovních podmínkách zahraničních dělníků, kteří tvoří 94 procent veškeré pracovní síly v Kataru, pronásledováni nebo končí ve vězení. Za zločince jsou v emirátu považováni také příslušníci LGBTQ+ komunity.

Neznámý Katar

Hlavní město Kataru Dauhá je od roku 1996 sídlem vlivné zpravodajské televizní stanice Al-Džazíra. Během takzvaného arabského jara v roce 2011 podpořil Katar revoluční dění v Libyi a Sýrii, což vyvolalo nevoli nejen u sousední Saúdské Arábie, ale také v Egyptě, Bahrajnu a Spojených arabských emirátech, které dokonce dočasně odvolaly z Dauhá svého velvyslance. V posledních letech se nicméně emirátu dařilo v roli prostředníka v několika regionálních konfliktech.

Katar, který je se svou rozlohou 11 571 km2 velký asi jako Středočeský kraj a Praha dohromady, už dávno není chudou britskou kolonií závislou na lovu perel. Emirát má třetí největší zásoby ropy a zemního plynu na světě a jeho obyvatelé neplatí daně a mají zdarma vzdělání a lékařskou péči. Týká se to ale jen rodilých Katařanů, kteří tvoří pouhých 11,6 % z 2,5 milionu obyvatel země. Zbylými obyvateli emirátu jsou přistěhovalci z okolních arabských zemí, ale především dělníci a jejich rodiny pocházející z mnoha zemí jižní a jihovýchodní Asie.

Katar získal nezávislost na Británii v září 1971, přičemž přijal známou vlajku s větší kaštanově hnědou částí oddělenou devíti zuby od bílého pole. Devět zubů demonstruje devět emirátů Arabského poloostrova, z nichž sedm je sdružených ve Spojených arabských emirátech a dalším samostatným je kromě Kataru Bahrajn. Převažující barva vlajky byla původně červená, působením slunce ale tradiční barvivo zhnědlo, což nakonec vlajce zůstalo.

ZDROJ: The World Factbook CIA