Jsme samotáři a kvůli tomu se zblázníme, naznačují výzkumy
Samotu si vybírá stále více lidí jako svůj životní styl. Leckomu to tak vyhovuje, neměli bychom však zapomínat na neblahé důsledky takového počínání – třeba zvýšené riziko mentálních problémů.
Minulý rok se ve Spojených státech objevila poměrně znepokojivá data svědčící o rostoucí míře individualismu v zámořské společnosti. Zjevně se nejedná pouze o tamější, regionálně omezený jev, a tak se na něj pojďme podívat hlouběji. Poprvé v americké historii byla více než polovina dospělého obyvatelstva svobodná (tedy mimo manželský svazek) a přes 40 procent manželství končilo rozvodem – nad tím opravdu není možné zavírat oči. A vedle toho dochází k nárůstu používání sociálních sítí a návrat na výsluní zažívají i počítačové hry; tedy v zásadě samotářské činnosti, kterým se jedinci oddávají bez společnosti druhých. Alespoň tedy těch skutečných, jelikož ve virtuálním světě jsou společenští až až. K čemu to však může vést?
Důležitost společnosti
Přitom sociální podpora a kontakt s druhými jsou pro naše mentální zdraví velmi podstatné, což ukázala řada výzkumů, ať už starších klasických děl společenských věd, či nových, moderních. Příklady? Už slavný sociolog Emile Durkheim ve svých studiích sebevraždy dospěl k závěru, že sociálně izolovaní lidé se k takovému nebezpečnému chování uchylují častěji nežli ti sociálně začlenění. Ke stejným výsledkům dospěla i britská studie sebevražd mezi mladými muži v 80. letech. Jev byl častější u těch, kteří žili sami, naopak kupříkladu manželství míru sebevražednosti (navzdory neustále omílaným vtipům) snižuje.
Další známý výzkum provedli britští sociologové George Brown a Tirril Harris. Ti se zabývali spojením samoty a stresu a asi je vám jasné, k čemu dospěli. Sociální podpora je důležitým faktorem v prevenci depresivní epizody, a to především v situacích ztráty zaměstnání, rozpadu vztahu či úmrtí blízkého člověka. Působí to samozřejmě, ovšem tato fakta bychom přesto neměli přehlížet.
Šílenství samoty
A pokud už nějaké psychické problémy máte či jste se s nimi v minulosti potýkali, bývá návrat do společnosti o to těžší. Proto jsou inkluzivní snahy velmi podstatné, umožňují totiž lidem na okraji společnosti začlenění do komunit, což je pro jejich další život klíčové. Vyřešit psychické problémy svépomocí? Velmi obtížné. S podporou terapeutických skupin, rodiny či přátel se těmto nemocím čelí nesrovnatelně lépe. Ostatně, asi jako téměř všem životním nástrahám. Nepodceňujme tedy důležitost kontaktu s lidmi tváří v tvář; volání přes FaceTime opravdu nestačí…
Text: MS