Japonské město chce žít v čistotě. Recykluje veškerý odpad

Odpadnou odpady?

Zatímco si lidé užívají stále větších výstřelků různorodého zboží, příroda naší zhýčkaností ustavičně trpí. Po celém světě vznikají megalomanské odpadní skládky, které se v lepším případě částečně roztřídí a recyklují, v horším zůstanou ležet ladem. Některé odpady se rozkládají a nebezpečné chemické látky nekontrolovatelně unikají do přírody. Situace se ale poslední dobou mění k lepšímu a stále více zemí se uchyluje k třídění odpadu.

Město bez odpadků

Jedním z příkladných měst je Kamikatsu ze slunného Japonska. Tamní občané se rozhodli žít ve městě s „nulovým odpadem“. A nesoustředí se pouze na třídění základních surovin jako je plast, papír nebo kov. Snaživí občané pečlivě nakládají se 45 samostatnými odpadními kategoriemi. Kontejnery přitom nemají u každého většího supermarketu, jako tomu je například v České republice. Horliví občané města z ostrova Šikoku musí své odpady přepravit do místního sběrného zařízení. Takové nároky si mnozí z nás nedokážou ani představit. Jak se ale zdá, 1500 obyvatel Kamikatsu nemá s takovým přístupem problém. „Ano, je to složité, ale od té doby, co jsem se asi před rokem přistěhovala, uvědomila jsem si, že jsem ekologičtější,“ uvedla agentuře AFP jedna z rezidentek, která přivezla odpad na určené místo.

Ekonomická recyklace

Představitelé města usilují o to, aby do konce příštího roku nemusel být žádný odpad převážen do spaloven. Mnoho japonských provincií sice třídění odpadu vyžaduje, výběr se ovšem soustředí pouze na pár základních kategorií. Většina odpadu z domácností tak míří do tamních spaloven. To se však netýká Kamikatsu, kde vybrané kategorie pokrývají snad vše: od polštářů až po kartáčky na zuby. Člověk ani nemusí být odborníkem, aby o takovém plánu alespoň trochu nezapochyboval. A skutečně – celý třídicí proces je složitý.

V prvé řadě musí obyvatelé města přesně dodržovat vytyčené normy. Každou položku je nutné umístit do správného boxu. Obtížnost přitom navyšuje nejen několik desítek samostatných kategorií, ale také konvenční odpad, jako jsou například plastové sáčky a lahve. Takové druhy musí být pro usnadnění recyklace předem očištěny a vysušeny. Není ani divu, že striktní postup a třídicí nároky přinášejí spoustu úsilí navíc. Zahraniční média kupříkladu píší o muži, který přinesl do sběru polici. Aby ji mohl správně uložit, nejprve musel kladivem oddělit dřevo od kovu a až poté menší díly samostatně roztřídit. Nebudeme zřejmě ani daleko od pravdy, když usoudíme, že k podobným situacím dochází pravidelně.

Japonské Kamikatsu se však do velkého „eko plánu“ nepustilo pro nic za nic. V roce 2000 muselo odstavit jednu ze svých spaloven pro nedodržení přísných emisních norem. Město bylo tudíž nuceno řešit problém s vršícím se odpadem, pro který nemělo odbytiště. Postavení nové spalovny sice přicházelo v úvahu, stavební náklady však přesahovaly finanční limity městské poklady. „Je levnější recyklovat odpad než ho spálit,“ vysvětlila městská úřednice Midori Suga.

Recyklační úspěch

Dostupné údaje zatím vypadají slibně. Kamikatsu recykluje přibližně 80 % z 286 tun odpadu, které vyprodukovalo za rok 2017. Celostátní průměr je přitom pouhých 20 %. Japonský národ obecně produkuje méně běžných opadů na osobu než většina rozvinutých zemí. Zároveň ale vytváří více plastového odpadu na obyvatele než kdekoliv jinde na světě kromě Spojených států. Část plastů se sice v minulosti vyvážela k recyklaci hlavně do Číny, Peking však „směnnému obchodu“ učinil přítrž.

Obecně vzato, spotřebitelé mohou snížit množství plastového odpadu, situace se nicméně nemůže výrazně zlepšit, pokud budou výrobci dál produkovat plastové výrobky. V dnešní době je zabaleno do plastů úplně všechno včetně potravin. Japonská vláda nyní tlačí na maloobchodní řetězce, aby například zpoplatnily plastové sáčky. „Neměli bychom se zaměřit jen na to, jak se zbavit odpadků. Musíme přijít s politikou, která zabrání vzniku odpadu,“ doplnila Suga.

Text: Petr Smejkal