Jaké byly nejhorší epidemie v dějinách?

V dnešním relativně proočkovaném světě plném antibiotik a antivirotik často zapomínáme, jak ničivé byly epidemie v minulosti. I každoroční chřipková epidemie dnes dovede čeřit emoce, hodí se proto připomenout si, jak devastující epidemie v historii lidstva doopravdy byly. Dovedly totiž měnit osudy celých impérií a tvořit historii, na jejímž konci jsme dnes my.

Pandemie HIV (2005–2012)

Počet obětí: 36 milionů

Je to možná paradoxní, protože za éru největšího řádění viru HIV (a jím způsobované nemoci AIDS) byla považována 80. léta. Ve skutečnosti ale na vrcholu epidemie viru HIV byla poměrně nedávno. Od roku 1981 virus celosvětově zabil přes 36 milionů lidí – to není zrovna malý počet, jde totiž zhruba o tři populace České republiky. Zejména vlivem šíření na africkém kontinentu lze však za absolutní vrchol epidemie považovat rok 2005, kdy vlivem viru ročně zemřelo 2,2 milionů lidí. K roku 2012 tento počet klesl "pouze" na 1,6 milionů. Pomohly zejména nové léky, především efektivnější antivirotika. Krom Afriky však HIV sužuje i Rusko nebo Indii. A vlivem nižší prevence pohlavních chorob v poslední době přibývá pacientů i v Evropě.

Epidemie španělské chřipky (1918–1920)

Počet obětí: 20 až 50 milionů Snad by se lidé měli před HIV více na pozoru, kdyby choroba zabíjela miliony nikoliv napříč dekádami, ale rychleji. Právě tak vypadala neslavná pandemie "španělské" chřipky, která zastihla svět po první světové válce. S mortalitou kolem 10 až 20 procent zabila na 25 milionů lidí jenom během prvního půl roku. Co španělskou chřipku odlišovalo od dalších nemocí, byla skutečnost, že zabíjela paradoxně hlavně mladé lidi na vrcholu sil. Působila totiž zřejmě na imunitní systém způsobem, který obrátil přirozenou obranu těla proti jejímu nositeli.

Justiniánský mor (541–542)

Počet obětí: 5 až 50 milionů Jako kdyby v éře po definitivním pádu západořímské říše nebylo málo problémů, Evropu i Asii tehdy zasáhla přehlížená epidemie pravého moru pocházejícího nejspíše z Etiopie. Přes Egypt se choroba dostala i na starý kontinent a drtivě se podepsala i na populaci tehdejšího centra toho, co zbylo z impéria – na Konstantinopoli. Nemoc zvaná černá smrt zahubila na třetinu obyvatel města a podobně zničující statistiky zaznamenaly i jiné civilizované kraje. Ironií osudu však nebyly epidemií tolik zasaženy nomádské kmeny ohrožující větší říše – nenacházely se totiž na obchodních stezkách. Pokud lze něco označit za poslední kapku starého římského impéria, nebyl to pád Věčného města, ale právě Justiniánský mor o století později. Pravý mor pak Evropu nezasáhl v takové šíři až do 14. století.

Černá smrt (1346–1350)

Počet obětí: 50 až 200 milionů Ačkoliv se menší epidemie pravého moru objevovala periodicky čas od času mezi těmito dvěma ranami, epidemie z poloviny 14. století byla mimořádně ničivá. Evropa tehdy přišla o třetinu až polovinu populace, a tato morová epidemie je dodnes v kulturní paměti označena jako "ta slavná" morová epidemie. Její důsledky ostatně vidíme kolem sebe dodnes. Po konci epidemie měl úbytek obyvatelstva za důsledek společenské změny v cele se zvýšením mezd a vzrůstem vlivu měšťanstva. Dostupná půda byla využita pro chov zvířat a spotřeba masa v celém regionu vzrostla. Spolu s objevem Ameriky byla černá smrt událostí, která zakončila středověk, jak ho dnes vnímáme.

První epidemie cocoliztli (1545–1548)

Počet obětí: 5 až 15 milionů Sotva půlstoletí poté, co Kryštof Kolumbus dorazil k břehům Ameriky, zasáhla populace dnešního Mexika vlna nemoci, pro kterou místní měli název „cocoliztli“. Choroba se projevovala horečkami, závratí, krvácením z nosu i očí a smrtí do 3 až 4 dnů. Ve srovnání s epidemiemi výše snad cocoliztli nepůsobí co do počtu obětí tak vážně, je však třeba počty vztáhnout na procenta zasažené populace. Pak se teprve naplno vyjeví apokalyptický rozměr choroby – cocoliztli totiž během tříletého řádění zahubila na 80 procent původních obyvatel Mexika a způsobila de facto kolaps zdejších říší.

Druhá epidemie cocoliztli (1576)

Počet obětí: 2 až 2,5 milionů Neuběhly ani tři dekády a cocoliztli se vrátila nazpět! Aby zametla, co nevyhubila poprvé. Druhá epidemie z konce 16. století zabila 50 procent zbylé populace střední Ameriky a lze argumentovat, že zásadním způsobem “umetla cestu” následné evropské kolonizaci. Dodnes není zcela jasné, co za cocoliztli mohlo. Je však prakticky jisté, že se jednalo o chorobu zavlečenou do Ameriky evropskými conquistadory. Snad se mohlo jednat o tyfus, spalničky či neštovice, na které místní neměli tak vybudovanou imunitu jako evropští dobyvatelé. V roce 2018 vědci identifikovali nejpravděpodobnějšího původce – vzácný druh paratyfoidní infekce způsobený bakterií Salmonella enterica enterica. Text: Ladislav Loukota