Jak těžké je vloupat se do Bílého domu? Dětinsky snadné!

Minulý týden se aktivisté a performeři ze skupiny Ztohoven dokázali dostat přes hlídky na Pražském hradě a na střeše místo prezidentské standarty vyvěsili obrovské červené trenýrky. Převažující reakcí bylo „No tak tohle by se v USA stát nemohlo, tam by je okamžitě zastřelili…“ No – a ono ne…

Nechceme a nebudeme se věnovat průniku na Pražský hrad ani nehodláme hodnotit správnost nebo nesprávnost tohoto činu. Zajímá nás jen to, jak a kdo pronikl do amerického Bílého domu. Ve skutečnosti těchto lidí nebylo vůbec málo…

Zejména v minulosti to bylo až příliš snadné. Podařilo se to například známému spisovateli Charlesi Dickensovi, který šel roku 1842 na návštěvu za prezidentem Tylerem. Prezident tak dlouho nereagoval, až se obstarožní, excentricky vypadající literát dostal až k vládci Ameriky sám, aniž by jeho vpád prezidentská ochranka vůbec zaregistrovala.

Jak snadné!

Čím to? Ochranná služba Secret Service, která měla obranu Bílého domu a prezidenta na starost, totiž až do 20. století byla maličká a zcela nevýznamná organizace, většinou se sotva pár desítkami členů. Navíc bez patřičného výcviku a s nečekaně ledabylým chováním. Změna nastala až roku 1901, kdy zemřel třetí prezident po sobě cizím zaviněním (neboli byl zastřelen) a kdy se bezpečnost začala zlepšovat.

V 50. letech 20. století se zase přihodil další nepříjemný skandál. Ke skupině turistů, kteří absolvovali prohlídku Bílého domu, se připojila milá stařenka. Nikdo ale netušil, že paní Julie Chaseová není duševně úplně v pořádku. Podařilo se jí bez problémů odpoutat od skupinky a asi hodinu se bez povšimnutí ochranky potulovala po sídle amerického prezidenta. Ani to ale ještě není nejhorší: podle svědectví historiků během té doby v Bílém domě rozdělala několik menších ohýnků…

Od té doby se mnohé změnilo, především podoba Secret Service. Dnes je to organizace s téměř 7000 zaměstnanci a špičkovou technologií – a také rozpočtem asi 60 miliard korun na rok…

Barrack v nebezpečí!

Že ale není Bílý dům v bezpečí ani v současné době, nejlépe ukazuje kauza z roku 2009. Tehdy americký prezident pořádal slavnostní večeři pro indického premiéra. Tato akce zaujala podnikatele Tariqa Salahiho a jeho manželku Michaele. Tento majitel vinohradů a realitní makléř (k jménu: je to Američan, ale palestinského původu) v jedné osobě se pokusil dostat na pozvánku rovnou několikrát, ale marně. Jenže přestože pan a paní Salahiovi nakonec opravdu pozvaní nebyli, na večírku se stejně objevili.

Prošli kolem dvou stanovišť bezpečnosti, několika dalším kontrolám se vymluvili a dostali se až přímo k prezidentu Obamovi. Potřásli si s ním rukou, popíjeli s politiky i umělci a pořídili si selfíčo s viceprezidentem Bidenem. A pak odkráčeli domů, aniž by se o ně tajná služba vůbec zajímala. Celý průšvih se dostal na veřejnost na díky Facebooku. Teprve tam zaujalo někoho, že nepozvaní lidé se chlubí fotkami z večírku, kde vůbec neměli co dělat…

Proti takovému selhání je „aféra s rudými trenárkami“ opravdu jen legrácka…