Jak se dlouhodobě vyvíjejí naše geny? Můžeme sledovat evoluci v přímém přenosu!

Obří genetická studie si vytyčila vpravdě ambiciózní úkol: zmapovat, jak se v současnosti vyvíjí lidský genom. Které mutace se příroda snaží uchovat a které naopak vymýtit? To měla ukázat rozsáhlá analýza DNA od 215 tisíc lidí napříč posledními dvěma generacemi. Sebraná data byla od lidí z Velké Británie a Spojených států amerických a vedle samotného genetického kódu byl zaznamenán i věk úmrtí rodičů. Podle logiky výzkumníků se totiž frekvence výskytu nežádoucího jevu snižuje s věkem; jinými slovy ti lidé, jejichž genetický kód obsahuje evolučně nevhodné mutace, se dožijí nižšího věku. A takové mutace skutečně existují.

Evoluce v praxi

Tým z Kolumbijské univerzity v New Yorku zkoumal celých osm milionů genetických mutací a objevil pouze dvě, které by mohly být pro přežití zásadně škodlivé. Jedna genetická variace, která je úzce spojena s Alzheimerovou nemocí, se pouze velmi vzácně vyskytovala u žen ve věku vyšším než 70 let. A v podobném duchu i jiná kombinace genů, spojená se silnými kuřáky, pomalu mizela mezi muži od středního věku. Podle týmu vědců se jedná o evoluci v praxi, kdy nepříznivé genetické kombinace jsou postupně vymýceny a zůstávají pouze ty, jež pro přežití škodlivé nejsou.

To je částečně v rozporu s tradičním pojetím evoluce, podle níž je zásadní reprodukce. Jakmile jedinec dokáže zplodit potomstvo, které se dožije pohlavní dospělosti a samo zplodí své potomky, je všechno v pořádku; jaké choroby se následně u první generace objeví ve stáří, je již vedlejší. Zmíněné výsledky však tento přístup nepodporují, jelikož v takovém případě bychom u starých lidí nalezli mnohem více škodlivých genetických mutací. Prezentované výsledky však nasvědčují teorii, že bez ohledu na samotnou reprodukci se evoluce prostě snaží vymýtit všechny nešťastné mutace – dvě se ještě brání, ale i ty zřejmě čeká stejný osud jako jejich předchůdce. Zřejmě proto jich nebylo odhaleno více.

Vývoj genů stále probíhá

U dlouhověkých lidí se navíc objevila i zajímavá kombinace drobných mutací – takových, které by samy o sobě žádný problém nepředstavovaly, avšak dohromady už mohou znamenat nemalé zdravotní riziko. To se týká především predispozic k astmatu, vysokému BMI a cholesterolu. Zároveň však mají také dlouhověcí lidé poněkud pozdější nástup puberty a věku, kdy sami mohou mít děti. Tato spojitost byla naznačena už v některých dřívějších výzkumech, především pak u jiných zvířat. Nyní se tedy poprvé alespoň částečně potvrzuje předpoklad, že plodnost a dlouhověkost jsou dvě vlastnosti, které nejdou ruku v ruce; většina lidí má jen jednu z nich.

Každopádně můžeme očekávat, že se v těchto výzkumech bude pokračovat, přestože jejich realizace je velmi náročná – jsou totiž potřeba skutečně obrovské vzorky, aby bylo možné se dobrat smysluplných výsledků. Sledování evoluce za pochodu není žádná legrace…

Text: MS