Jaderná energie nám pomůže bojovat proti změnám klimatu, tvrdí nová studie

Jaderná energie nám pomůže bojovat proti změnám klimatu, tvrdí nová studie.

Vědci z MIT považují jadernou energii za nedílnou součást nízkouhlíkové budoucnosti. Dokážou reaktory zabránit oteplování?

Otázka, jakým způsobem může lidstvo dosáhnout efektivního snížení emisí oxidu uhličitého v naší atmosféře, patří poslední léta mezi horká témata. Podle vědců z Massachusetts Institute of Technology (MIT) bude boj proti klimatickým změnám obtížnější a dražší, pokud lidské snažení nezahrne ve větší míře jadernou energii. Alespoň k takovým závěrům došla aktuální studie, jejíž autoři upozorňují na skutečnost, že nízkouhlíkové zdroje v současné době produkují pouze 5 % celosvětové elektřiny. Za povšimnutí stojí zejména fakt, že zatímco se klimatická situace viditelně i citelně zhoršuje, spotřeba elektrické energie neustále stoupá. Ačkoliv vědci současnou energetickou výrobu s nízkou nebo nulovou produkcí oxidu uhličitého nezavrhují, po boku větrných a solárních zdrojů by rádi viděli vyšší počet jaderných elektráren. „Naše analýza ukazuje, že realizace potenciálu jaderné energie je nezbytná pro dosažení hluboce dekarbonizované energetické budoucnosti v mnoha oblastech světa,“ vysvětlil Jacopo Buongiorno, spoluautor studie a odborník na bezpečnost a design reaktorů na MIT.

Problematická jaderná energetika

Komplexní studie zkoumá současný stav jaderné energetiky ve Spojených státech a mezinárodním měřítku. A byť mohou mít jednotlivé země jisté odlišné sociální, politické a kulturní rozdíly, autoři hodnotí posouzení nákladů a rizik jaderné energie jako „poměrně jednotné“. Zásadní přínos jaderných elektráren vidí hlavně v dekarbonizaci energetického sektoru, ve kterém by mohly mít obrovský dopad. Podle předpokladů celosvětová spotřeba elektřiny do roku 2040 vzroste o 45 %. Vyloučení jaderných elektráren s nízkými emisemi uhlíku by tak mohlo jednoduše způsobit, že průměrná cena elektřiny bude dramaticky eskalovat, o zvyšující se míře znečištění ani nemluvě. Výroba elektřiny větrem a solární technologií tak zkrátka nemusí na takovou poptávku vůbec stačit. Dle odborníků patří mezi největší překážky v navýšení počtu jaderných elektráren enormní náklady na bezpečnost. Mezi další důvody, proč jsou v dnešní době tyto elektrárny tak drahé, je skutečnost, že nejsou plně kompenzovány za jejich nízkouhlíkové atributy. Jinými slovy nedostávají takové subvence a finanční výhody, jako větrné a solární elektrárny.

Odborné řady vidí řešení v zavedení sériově vyráběných standardizovaných zařízeních, čímž by došlo k eliminaci veřejné obavy z následků těžkých havárií. Nové reaktory by měly obsahovat řadu bezpečnostních prvků s vysokou chemickou a fyzikální stabilitou. Mimo snížení pravděpodobnosti havárií vědci navrhují usnadnění udělování licencí novým továrnám, což by vedlo k rychlejšímu globálnímu rozvoji jaderných elektráren. Vládám pak doporučují zřízení speciálních lokalit, kde by mohly být testovány prototypové reaktory, čímž by se celý proces značně urychlil. V neposlední řadě se mají vyhýbat uzavírání stávajících elektráren, neboť tak dochází k podkopávání vynaložené snahy o snížení emisí. Na druhou stranu se studie nezabývala otázkou likvidace radioaktivního odpadu a nemalých rizik s tímto problémem spjatými. Podle autorů ale politika jaderné energetiky představuje mnohem větší problém než její technická stránka, proto nebyla do výzkumu ani zahrnuta.

Neukojitelná energetická poptávka

Energetická poptávka se za poslední roky výrazně zvýšila zejména v Asii. Mezi lety 2006–2016, kdy asijská ekonomika obrovsky posílila, zároveň vzrostla spotřeba energie o neuvěřitelných 40 %. Spolu s energií se navýšila tamní spotřeba ropy o 2,9 %, uhlí o 3,1 % a zemního plynu o 5,2 % ročně. Takové počty mají jednoduché vysvětlení: fosilní paliva jsou dostupná a na jejich využití je naprostá většina asijských sítí připravena. Podobné stanovisko se však netýká obnovitelných zdrojů, které jsou závislé na slunečním světle a větru. Pro megalomanskou ekonomiku jsou tedy „zelené zdroje“ logicky stále nevhodné. Zbavit se fosilních paliv nadobro tedy není vůbec jednoduché, o čemž svědčí hospodářská a politická setrvačnost: čím více fosilních paliv země spotřebovává, tím hůře se své závislosti na nich pak zbavuje.

Budoucnost energetických zdrojů je tedy velmi nejistá. Vhodným příkladem je třeba Velká Británie, která se v roce 2017 těšila z prvního dne bez uhlí od dob velké průmyslové revoluce. Takový úspěch si však může připsat pouze bohatá a prosperující země. Situace v daleké Indii je totiž zcela opačná. Uhlí vytváří nejen 80 % indické elektrické energie, ale zároveň výrazným způsobem podporuje tamní ekonomiku. Vlády chudších zemí tudíž nejeví o omezení spotřeby uhlí a jiných fosilních zdrojů příliš zájem, neboť se obávají zhoršení už tak dost nelehké finanční situace. Emise uhlíku se však netýkají pouze výroby elektřiny, nýbrž také stěžejních průmyslových odvětví. Řeč je například o výrobě oceli, cementu, zemědělství, dopravě a dalších formách důležitých ekonomik států, které představují více než polovinu celosvětových emisí uhlíku. Odstavení uhelných elektráren tedy nebezpečné klimatické změny ani zdaleka neřeší.

Text: Petr Smejkal