Hmyz ve službách lidstva. Možná si na nich pochutnáváte, ani o tom nevíte

Zkuste vyjmenovat hmyz, který je člověkem aktivně využíván. Napadne vás něco jiného, než včela? A přesto jsme ho „ovládli“ mnohem více.

Po všem je lejno, akorát po včelách med

Včelu medonosnou (Apis mellifera) člověk odpradávna využívá k získávání medu a dalších produktů. Samotný druh včela medonosná je pravděpodobně druhem velmi mladým, vznikl asi před 10 000 lety oddělením od včely východní. Už v této době však lidé včelí med znali a pravděpodobně hojně využívali, neboť nejstarší dochovaná zmínka o využívání včel je stará asi 15000 let a pochází ze španělské jeskyně Cauveas de la Arana. Na kresbě je vyobrazen člověk vybírající včelí hnízdo umístěné vysoko ve skalní dutině. Tento způsob sběru medu vydržel lidem až do dnešních dnů. První zmínka o včelstvu chovaném člověkem je z 4. tisíciletí před naším letopočtem. V starověkém Egyptě se včely chovaly ve válcovitých hliněných nádobách. Následně se chov včel rozšířil natolik, že se včely vyskytují téměř po celém světě. A nezůstalo jen u medu, ale třeba jsou "školené" i k vyhledávání min (vice v našem článku).

Hedvábné kapesníčky i košile

Dalším notoricky známým druhem hmyzu, který člověk využívá, je bourec morušový (Bombyx mori). Motýla z čeledi bourcovitých lidé ho využívají k výrobě hedvábí a historie jeho „pašování“ z Číny je notoricky známá. Lidmi je bourec využívaný podstatně kratší dobu než je včela medonosná. V Číně se chová pravděpodobně 5000 let. Hedvábí se získává z kokonu, který si kolem sebe udělá zakuklující se housenka. Samotné hedvábí je produkováno slinnou žlázou a zajišťuje kukle ochranu před vnějším prostředím. Celý kokon je tvořen jedním nepřerušeným vláknem o průměru 10 mikrometrů a dosahuje délky až 900 metrů! K výrobě jednoho kilogramu látky jsou pak potřeba 2 – 3 tisíce kokonů. Při roční spotřebě 35 tisíci tun se pak dá velmi snadno spočítat, kolik nedospělých bourců musí zemřít. Kukla se totiž nesmí nechat vylíhnout, protože dospělý motýl se pak kokonem prokouše a vlákno znehodnotí. Dnes jsou bourci plně závislí na člověku, samotní v přírodě již nepřežijí.

Vinná muška

V domácnosti nevítaná, v laboratoři naopak velmi žádaná je octomilka obecná (Drosophila melanogaster), používající se ke studiu genomu. Její obliba u vědců vychází z faktu, že se snadno chová (kultivuje) ve velkém množství, má krátký generační čas a mutovaní jedinci jsou rychle dostupní. Její výzkum započal Thomas Hunt Morgan roku 1906 a o čtyři roky později referoval o svém první objevu bělookých mutantů. Hledal tehdy modelový organismus pro studium dědičnosti a potřeboval druh, u něhož by se náhodné genetické mutace viditelně projevily v podobě tvarových (morfologických) změn u dospělce. Zejména za výsledky výzkumu octomilek mu byla v roce 1933 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství, a to za určení chromozómů jako nositelů (vektorů) dědičnosti genů.

Červi v pivu

Máte rádi nízkoalkoholická ochucená piva. Ta, pro které se vžil název „rádler“. Ta vězte, že krom celé řady nejrůznějších chemikálií si dopřáváte i barvivo pocházející z červců. Ve složení ho najdete pod názvem karmín (též karmazín nebo košenila) event. Mezinárodní zkratkou E120 je přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl hmyzu červce nopálového (Dactylopius coccus). Původem pochází z amerického kontinentu, odkud pochází rostliny druhu opuncie, na kterých hmyz rodu Dactylopius žije. Jako barvivo se používá nejen v potravinách, ale i kosmetice. Takže vegani by u ochuceným piv a jogurtů měli zpozornět. Mezi červce patří i červec lakový (Kerria lacca)Vytváří sekret, kterým chrání své larvy. Z tohoto sekretu je vyráběna živice známá jako šelak, jež je využíván od Thajska po Barmu, od Indonésie po Čínu. V Indii se získáváním šelaku zabývají asi 3 miliony lidí a ročně se vyprodukuje přibližně 18 000 tun této látky. Zhruba 80 % produkce je exportováno, objem tohoto obchodu dosahuje 16 až 22 milionů amerických dolarů

Není důležitý jen výnos

My lidé často poutáme svou pozornost k jevům, které jsou pro nás výhodné přímo a rovnou z nich máme užitek. Kvůli tomu však přehlížíme spoustu maličkostí, které se kolem nás dějí a které, ač se to nezdá, na nás mají velký vliv. Hmyz je jedním z nejdůležitějších vektorů při rozšiřování rostlinných semen a plodů (entomogamie a entomochorie). Tedy každý hmyz, který opyluje rostliny je pro nás výsostně důležitý. Nyní již máme prostředky k tomu, abychom si bez hmyzu poradili, můžeme křížit mezi sebou rostliny uměle a na produkci rostlin, využívající rozmnožování pomocí hmyzu již v zemědělství hmyz nemá značný vliv. Tak tomu ovšem nebylo vždy a pro naše předky bylo velmi důležité, aby hmyz rostlinu opylil a vytvořila se tak nová generace osiva, pro další rok.

Hmyz spojeným s opylováním rostlin chronicky známá záležitost o které jsme zejména v souvislosti se včelami už několikrát psali. Neméně zajímavé je hromadné vypouštění geneticky pozměněných (např. neplodných) komárů za účelem likvidace ohnisek malárie.

Mimo jiné také hmyz provádí spoustu práce, která se nám může zdát nevábná. Jsou totiž velmi významní rozkladači a to jak trusu, tak odumřelých živočichů. Díky hmyzu je tedy svět v rovnováze a proto by naším cílem měla být jeho ochrana a ne hubení, ke kterému se naše společnost čím dál tím víc uchyluje.

Text: Topi Pigula, Vít Bureš