Hledáte smysl života? Inspiraci naleznete v kávě

Přestože jsme už několikrát psali o efektech kávy na lidské zdraví (a povětšinou pozitivních), v tomto případě nechceme jen zdůrazňovat přínos pití tohoto tradičního nápoje. Přestože se o smyslu života přemýšlí lépe s šálkem dobré kávy v ruce, na ty nejdůležitější otázky v životě je potřeba si odpovědět trochu jinak. A to ideálně tak, abychom paradoxně na celý koncept života nabitého smyslem zapomněli.

Smysl, nebo hodnota života?

Publicista Charles Chu navrhuje, abychom namísto o smyslu přemýšleli o hodnotě. Smysl je totiž příliš striktní – buď ho máme, nebo nikoli. Avšak při uvažování o hodnotě musíme pracovat i s množstvím, a tak není třeba se hned děsit, že náš život nemá smysl – namísto toho si můžeme říct, že pociťujeme nedostatek hodnotných věcí či činností.

To vychází z uvažování izraelského filosofa Idda Landaua. Smysluplný život buď máme, nebo nemáme. Jako většina věcí v životě by však ani toto uvažování nemělo být černobílé, neboť se spíše jedná o kontinuum životní spokojenosti či naplněnosti. Někde na něm se nacházíme i my a v určitém bodě je i hranice naší psychologické spokojenosti; není tudíž nutné usilovat o absolutní naplnění, jakousi nedosažitelnou totální smysluplnost. Namísto toho stačí dosáhnout bodu, v němž se budeme cítit dobře. Což samozřejmě také není zcela jednoduché, ale pomoc z kávové sféry se už blíží…

Nečekaná odpověď v kávě

Tím se totiž dostáváme ke kávovému modelu, na který jsme lákali před chvilkou. Představte si kávovar: na příslušné místo nasypete dostatek kávy, která následně přes filtr překapává až dolů do konvičky. A to je kýžený výsledek. Tato analogie se pak v realitě může odrazit tak, že do svého pomyslného životního kávovaru nasypete vše, co vám v životě dává pocity užitečnosti a radosti: uspokojivé vztahy s blízkými, dobré jídlo, naplňující práce, kontakt s přírodou, ale i mnohem menší činnosti, jež si může člověk dopřát denně. Tyto vstupy následně procházejí přes filtr, a pokud dolů do konvičky dokape dostatek vytoužené dobroty, cítíme se spokojeni. Máme pocit naplněnosti a smyslu.

Jak můžete vidět, tato analogie hezky ukazuje, že není důležité pouze to, co do přístroje vložíte, nýbrž i to, jak máte nastavený filtr. Pokud jste perfekcionisté, nejspíše se běžné každodenní úspěchy a radosti přes váš přísný filtr nedostanou, a tak snadno propadnete pocitu, že všechno je špatně. A aby to bylo ještě složitější, vše se samozřejmě může postupem času měnit, takže co člověka naplňovalo před časem, nyní už nemusí projít.

S těmito dvěma faktory tedy může člověk pracovat – přemýšlet nad tím, kolik toho do hypotetického kávovaru nasype, a jestli jsou tyto vstupy pro nás opravdu dostatečně kvalitní. A vedle toho si i musíme uvědomit, že minimálně stejně podstatný je i onen filtr čili prvek subjektivity, skrze který hodnotíme vstupy z vnějšího světa. Nezapomínejme totiž na to, že samotná objektivní realita ke štěstí a pocitu životního smyslu rozhodně nestačí.

Text: MS