Hlavně, aby byl bohatý. Láska, nebo prachy? Studie napoví

Počet dětí jako otázka svobodné volby? V západních postindustriálních společnostech samozřejmost. Vždy tomu ale tak nebylo. Zásadní roli při změně reprodukčních strategií i úspěchů mužů hrají sociokulturní změny, vyšší vzdělanost, změna postavení žen ve společnosti ale také materiální zabezpečení.

Vyšší věk při odchodu do důchodu často narušuje „tradiční“ hlídání babiček, a rodiče tak musí započítávat do východy potomků další a další náklady. Hrají ale peníze v reprodukční strategii tu zásadní roli?

Bohatí muži v postindustriálních společnostech mají obecně méně dětí než muži z nižších vrstev.

Sňatkový trh – tak označoval nedávno zesnulý prof. Ivo Možný ve své knize „Rodina a společnost“ sociální prostor, ve kterém se setkávají jedinci, kteří pak vzájemně zhodnocují své potenciální protějšky za účelem uzavření manželství a především plození a výchovy potomků. Jaké proměnné jsou na sňatkovém trhu klíčové, pak nedávno zkoumali vědci z Emory University v Atlantě. Jejich meta-analýza pak potvrdila, že reprodukční úspěch muže v neindustriálální společnosti silně ovlivňuje právě jeho sociální postavení.

Kšeft s láskou

Vědci, kteří svůj výzkum postavili na rovnostářské hypotéze, došli k závěru, který tuto hypotézu vyvrací. „Nezáleží na tom, zda je muž lepší lovec, má více dobytka nebo půdy – muži s vysokým sociálním statusem mají více dětí,“ řekl Adrian Jaeggi, antropolog, který se zaměřuje na behaviorální ekologii u lidí a primátů. „Byli jsme překvapeni, že tato korelace se držela napříč všemi zkoumanými společnostmi a to i přes rozličná statusová měřítka,“ dodává a jako příklad rovnostářské společnosti uvádí kmen lovců a sběračů Kunghských křováků z Kalahari. „Muži tohoto kmene se nechlubí svými úspěchy, protože to není kulturně přijatelné. Když jeden z nich zabije velké zvíře, tiše se vrátí do tábora a nechlubí se. Jejich společnost je založena na vzájemné pomoci.“ Přesto i mezi muži tohoto kmene byly významné rozdíly v počtu potomků.

Rovnostářská hypotéza předpokládá, že šance na reprodukční úspěchy byly rovné a to až do doby přesunu ke strategiím přežití lovem a dále při přechodu k zemědělství a industrializaci. Tato hypotéza souvisí s možností hromadění majetku a jeho předávání dalším generacím. Meta-analýza se zabývala rozborem 33 neindustrializovaných společností z celého světa včetně lovců a sběračů, nomádských pastevců a rolníků. Z této meta-analýzy však vyplývá, že reprodukční strategie není pouze důsledkem sociální hierarchie, protože jedinec nemusí být materiálně zaopatřen. Nejdůležitějším jazýčkem na vahách je inteligence, dovednosti, zdraví a sociální kontakty. Kapitál jedince není tedy uložen v jeho majetku, ale v něm samotném.

Přes tyto jednoznačné závěry mají bohatí muži v postindustriálních společnostech obecně méně dětí než muži z nižších vrstev. Souvislost mezi mužským postavením a počtem potomkům je zde podle vědců narušena ženskými právy a především širokou a běžně dostupnou škálou antikoncepčních metod.

Text: Pavla Janoušková