Frankenstein versus Dracula – jak dopadly nejznámější hororové hvězdy?

Tyhle dvě postavy zná snad úplně každý. Proslavily se románovými předlohami a do masové kultury se definitivně dostaly ve 30. letech díky snímkům z produkce Universalu, kterážto společnost tou dobou zakládala velmi fungující univerzum založené na hororových snímcích se slavnými monstry. Podívejme se na ztvárnění Frankensteinova monstra i hraběte Draculy jednotlivě.

Frankensteinovo monstrum

Abychom se nedopouštěli obvyklé chyby, hned na začátku zdůrazníme, že se budeme bavit o Frankensteinově monstru, ne o jeho tvůrci, vynálezci Victoru Frankensteinovi. Monstrum si odbylo premiéru v románu Mary Shelley (mimochodem budoucí manželky slavného básníka Percy Bysshe Shelleyho) v roce 1818 a na filmovém plátně ho nejslavněji ztvárnil výrazně namaskovaný Boris Karloff. Po úspěchu prvního filmu z roku 1931 se objevila i pokračování s názvy Frankensteinova nevěsta (1935) a Frankensteinův syn (1939). Ve třetím díle si mimochodem roli Ygora zahrál i Bela Lugosi, o němž bude řeč za chvíli.

Ve 40. letech pokračoval Universal v budování svého hororového vesmíru a kina byla zaplavena snímky jako Frankenstein a Vlkodlak, jejichž náplň byla zřejmá – stavět proti sobě různé postavy, které už diváci znají z jejich vlastních filmů. Situace byla velmi podobná současným komiksovým univerzům z produkce Marvelu, DC či dokonce samotného Universalu, který na nejbližší roky plánuje návraty Mumie, Frankensteina, Neviditelného muže či Draculy. Ale zpět do historie.

Karloff se jako monstrum objevil pouze v prvních třech titulech, ovšem tuto roli mu už nikdy nikdo neodpáral a až do konce svého života byl vyhledáván jako herec hororových monster. Tomu jistě pomohla i jeho druhá velká role v tehdejších hororech, když ztvárnil Mumii v roce 1932. Přestože se během života pětkrát oženil, měl pouze jedno dítě. Až do své smrti v roce 1969 zůstal aktivní ve filmu a především v televizi a rozhlase. Po smrti se dočkal řady uznání i hvězdy na hollywoodském chodníku slávy.

Nejznámější upír

Román Brama Stokera vyšel roku 1897 a v prvních dekádách kinematografie se dočkal hned několika významných filmových zpracování. Dodnes legendární je upírovo uchopení ze strany Maxe Schrecka v režii Friedricha Wilhelma Murnaua. Upír Nosferatu z roku 1922 se stal milníkem a vrcholným dílem německého expresionismu, prvního skutečně významného filmového směru. Nás však teď zajímá spíše americké pojetí, jež se objevilo o dekádu později. Dracula v podání maďarského herce Bely Lugosiho se stal další hororovou legendou a svému představiteli zajistil slávu, která však neměla trvat až do konce života.

Lugosi měl s touto rolí už zkušenosti, vždyť roku 1927 ji ztvárnil na Broadwayi. Až filmová verze o čtyři roky později však z Lugosiho udělala světovou hvězdu. Karloff i Lugosi, ve skutečném životě prý velmi dobří přátelé, tak v Hollywoodu se svými rolemi prorazili v tentýž rok. Jejich kariéry se však ubíraly překvapivě odlišným směrem. Zatímco Karloff, původem Angličan, byl jednou z nejlépe placených hvězd své doby a neomezoval se pouze na hororové role, Lugosi, vinou svého maďarského přízvuku odsouzený do vedlejších úloh, takové štěstí na role neměl. Navíc se mu i začalo podlamovat zdraví a kvůli chronickému zánětu sedacího nervu si vypěstoval závislost na opiátech, jež mu pomáhaly tlumit bolest. Což bylo pro velká studia samozřejmě výrazně odrazující pro další spolupráci.

V 50. letech byl stárnoucí Lugosi na dně. Neustálým omíláním své nejslavnější role se stal parodií na sebe sama, což vyvrcholilo jeho účinkováním v céčkových hororech Eda Wooda, dnes považovaného za nejhoršího režiséra všech dob. Wood ve svých nízkorozpočtových produkcích nabídl Lugosimu angažmá, které bohužel ztroskotaný herec nemohl odmítnout. Během natáčení svého posledního filmu Plán 9 (mimochodem nejednou oceněného jako nejhorší snímek všech dob) třiasedmdesátiletý Lugosi zemřel na infarkt a na žádost syna a čtvrté manželky byl pohřben ve svém drákulovském kostýmu z broadwayského představení.

Text: MS