Fotbalisté jsou dyslektici. A to je chrání před tím nejhorším, co sport přináší

Gen spojený s dyslexií, dobře známou poruchou učení, může způsobit, že někteří sportovci jsou méně náchylní k otřesům mozku, uvádí nová studie z Penn State University a Northwestern Medicine.

Box, fotbal, a další tvrdé sporty

Zejména fotbalisté, ale také mnoho dalších profesionálních sportovců, má problém: dostávají velice často silné údery do hlavy. Ať už se jedná o tvrdé rány po úderu pěstí v boxu, nebo hlavičkování, vždy jde o extrémní sílu, na kterou lidská lebka není tak úplně stavěná. Není divu, že právě výše zmiňovaní sportovci mají tak často problémy s mozkem, nedávno jsme o tom ostatně psali.

Ve studiích, kde vědci zkoumali následky těchto úderů do lebek snaživých sportsmenů, se ale ukázala také jedna zvláštní věc: tyto následky byly vlastně slabší, než se čekalo. Jako by byl ve hře nějaký další faktor, jenž vědci neznají – a který umožňuje mozkům odolávat mnohem lépe, než vědci kdy předpokládali. Ale také tento faktor nefunguje zdaleka u každého.

Gen sportovcům ovlivňuje mozek

Nyní se zdá, že poprvé někdo identifikoval, co je touto záhadnou příčinou, jedná se o gen, který je nějakým způsobem zodpovědný za odolnost vůči otřesům mozku. "To naznačuje, že genotyp může hrát roli ve vaší náchylnosti k otřesu mozku," uvedl spoluautor dr. Hans Breiter, profesor psychiatrie a behaviorálních věd na Lékařské fakultě Northwestern University Feinberg a ředitel Northwestern Medicine Warren Wright Centrum pro dospívající. "Pokud se nám to podaří ověřit, mohlo by to mít značný dopad na sport – zejména pro rodiče (sportovců) jsou tyto informace důležité."

Článek byl publikován 23. října v časopise Journal of Neurotrauma. "Toto zjištění vyvolává další otázky: existují nějaké konkrétní faktory, které naopak dávají hráčům fotbalu vyšší riziko? A měli by se tito lidé zapojovat do sportů, které mají potenciál pro traumatická poranění hlavy?" ptá se spoluautorka práce Amy Heroldová.

Podle vědců existují tři varianty tohoto genu. Sportovci s jednou variantou genu, který brání dyslexii, měli větší pravděpodobnost, že budou mít nějaké poranění mozku. A naopak: sportovci s verzí genu, který způsobuje dyslexii, měli menší pravděpodobnost poranění otřesů.

Důvod nižších rizik může souviset s tím, že dyslektický mozek je propojený poněkud jinak, než „normální“ mozek. Je tedy možné, že dyslexie není porucha, nebo dokonce choroba, ale jedná se o jistý způsob ochrany mozku – podle vědců se jedná o zajímavou hypotézu, která by měla být testována. Pro rodiče dyslektických dětí to může přinášet naději, že se jejich potomci mohou uplatnit právě například ve sportech, kde by ostatní lidé neměli z genetických důvodů šanci.

"V dyslexii máte tendenci mít méně definované zapojení pro zpracování mluveného a psaného jazyka," uvedli vědci. "Dyslektici mají problém s tím, že jejich mozkové propojení je více difuzní, tedy rozptýlené." Budoucí studie by tedy měly přímo testovat, jestli je toto difuzní propojení mozku schopné lépe absorbovat šokové vlny, které se mozkem šíří při úderech. Text: RD