Filmoví klaďasové zabijí víc lidí než padouši. Dětský mozek to nepobere, varuje věda

Ve filmovém žánru superhrdinského filmu jsou pravidla jasná: odvážní klaďasové mají schopnosti a mnohdy i pravomoci, aby chránili obyčejné lidi před darebáky. Tento žánr je v současné době populárnější než kdy dříve – série filmů od Marvelu lámou rekord za rekordem a také ostatní superhrdinské příběhy lákají miliony diváků a vydělávají miliardy dolarů.

Filmové násilí

A právě proto tyto filmy a jejich dopad na mládež zajímají také psychology – vliv těchto filmů (a komiksů, her, seriálů i knih, které z nich vycházejí) je tak velký, že se jim nedá vyhnout v žádné oblasti života dospívajících.

Američtí psychologové z Americké akademie pediatrie, kteří tento fenomén prozkoumali, zdůrazňují, že tyto filmy rozhodně primárně přinášejí pozitivní témata i hrdiny, s nimiž se mohou mladí lidé pozitivně identifikovat – jsou natolik pestré, že si v nich najde své takřka každý mladý člověk, ať už je jakéhokoliv náboženského vyznání, etnické skupiny nebo rasy.

Pozitivní zabiják

Ale navzdory těmto pozitivním tématům, které tyto filmy mohou nabídnout, nový výzkum naznačuje, že superhrdinové, z nichž si mladí často vytvářejí idoly, mohou vysílat také silně negativní poselství, zejména co se týká násilí. Ve skutečnosti totiž podle studie, která byla představena na konci října na Národní konferenci Americké akademie pediatrie, tito klaďasové se v superhrdinských filmech v průměru účastní více násilných činů než darebáci.

Vědci pro studii analyzovali 10 filmů postavených na superhrdinech, které vznikly v letech 2015 a 2016. Klasifikovali hlavní postavy buď jako protagonista ("dobrý kluk"), nebo jako antagonista ("špatný člověk") a používali standardizovaný nástroj ke kompilaci konkrétních činů a typů násilí zobrazených ve filmech.

23 případů násilí za hodinu

Výzkumníci zaznamenali v průměru 23 případů násilí za hodinu spojených s protagonisty filmů – v porovnání s 18 násilnými činy za hodinu pro antagonisty. Vědci také zjistili, že ve filmech vykazovaly mužské postavy téměř pětkrát tolik násilných činů (v průměru 34 za hodinu) než ženské postavy, které spáchaly v průměru 7 násilných činů za hodinu.

"Děti a dospívající považují superhrdiny za kladné postavy a mohou být tedy ovlivněni tím, jak je zobrazeno jejich rizikové chování a násilné činy,“ uvedl vedoucí autor práce Robert MD Olympia, profesor na oddělení pohotovostní medicíny a pediatrie na Penn State College of Medicine. A má i recept na to, co s tím: "Dětští lékaři by měli poučovat rodiny o násilí popsaném v tomto žánru filmu a o možných nebezpečích, ke kterým může dojít, když se dítě pokusí napodobit tyto pozitivně vnímané hrdiny," řekl.

Podobné řešení navrhuje i další autor práce, John N. Muller. Podle něj je zase zásadní, aby o filmech po zhlédnutí rodiče a děti komunikovali – aby film nebyl jen pasivním vysedáváním před obrazovkou nebo filmovým plátnem – ale aby se stal vlastně jen začátkem diskuze. Podle něj není ani tak důležité, co se stane na plátně – ale spíše to, co přijde potom. Tedy to, jakým způsobem dítě zážitek uchopí, zpracuje a co si z něj vezme. Text: MK