Extrémní tepla škodí zdraví a zhoršují pracovní výkon. A bude hůř, varují vědci

Horké prognózy

Ačkoliv jsou ty nejteplejší parné dny již za námi, na ty letošní budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Pokud se vám zdála minulá letní horka obzvláště teplá, vaše mínění je správné. Poslední čtyři roky byly totiž teplotně rekordní, přičemž rok 2018 patří mezi čtvrtý nejteplejší rok v historii měření. Jak se ale zdá, ani v době následující se situace lepšit nebude.

Není totiž důvodu, proč by tomu tak být nemělo. Lidé i nadále do atmosféry vypouštějí skleníkové plyny, jako je například oxid uhličitý, což má za následek neblahé změny včetně zvyšování průměrných teplot. Takové změny pro nás ovšem nejsou pouze nepříjemné. Vysoké teploty mají vážný dopad na fyzické zdraví člověka, kognitivní schopnosti a celkovou duševní pohodu. Teplotní šoky negativně ovlivňují také náš mozek. Čím delší dobu trávíme v teplém prostředí, tím závažnější účinky lidské tělo pocítí. Dlouhotrvající parna kromě těžkého pocení způsobují dehydrataci, únavu, bolest hlavy, závratě, nevolnost a křeče včetně rychlého a slabého tepu. Takové příznaky si většinou žádají lékařskou pomoc, neboť může dojít k vážnému a nenávratnému poškození zdraví.

A bude hůř…

Do roku 2050 se očekává, že velká americká města zaznamenají rychlý nárůst počtů dní s průměrnými teplotami kolem 38 °C. A podle všeho budou do roku 2100 tyto teplotní průměry ještě vyšší. Ačkoliv obyvatele New Yorku zatím taková parna nesužují, podle odborných předpovědí již do roku 2050 zažijí až 11 teplotně nadprůměrných dní. Podobně nelibá situace byla předpovězena i Houstonu, St. Louis, Filadelfii a Chicagu. Městské oblasti jsou totiž obvykle teplejší než ty venkovské. A mimo nepříjemných pocitů a zdravotních obtíží stále se zvyšující teploty prokazatelně zhoršují kvalitu ovzduší, což zatěžuje náš dýchací systém. V neposlední řadě takové změny vedou ke vzniku různých nemocí. Během parných dní reagují znečištěné látky s atmosférickými plyny, což vede k tvorbě přízemního ozonu, jehož působení je obzvláště nebezpečné pro děti a starší nebo nemocné osoby. Studie z roku 2008 zjistila, že každé teplotní navýšení o 1 °C způsobí znečištění ozonu, které se podílí na usmrcení až 22 000 lidí.

Řeč je o respiračních onemocněních, astmatu a emfyzému (úbytek plicní tkáně). Znečištěné ovzduší spojené s teplejším počasím také zvyšuje míru výskytu rakoviny plic a alergií včetně kardiovaskulárních chorob. Za odstrašující lze pak považovat výzkum z roku 2017, který jasně prokázal, že se znečištěné ovzduší každoročně podílí na smrti 9 milionů lidí. Takové číslo v globálním důsledku představuje 16 % celosvětového úmrtí. Valná většina nešťastníků pochází z chudých a rozvojových zemí, kde tamní obyvatelstvo dýchá znečištěný vzduch, pije kontaminovanou vodu, hospodaří na znečištěné půdě a pracuje v nevyhovujících hygienických podmínkách.

Nebezpečnější než hurikány a zemětřesení

A byť se to nemusí na první pohled zdát, teplotní vlny představují nejnebezpečnější formu extrémního počasí. Jenom ve Spojených státech každoročně způsobí více úmrtí než všechny hurikány, blesky, tornáda, zemětřesení a povodně dohromady. Vážné problémy se ovšem týkají také evropských břehů. Studie zveřejněná v časopise Nature Climate Change totiž ukázala, že přibližně 30 % světa je již vystaveno takovému teplu, jehož intenzita dokáže zabíjet (do roku 2100 se bude problém týkat až 48 % populace). Taková úroveň byla definována pomocí vlhkosti vzduchu neboli indexu horka (Heat Index). Pobyt v prostředí nad 40 °Celsia totiž mimo jiné způsobuje otékání orgánů a rozpad buněk. Některé odhady tvrdí, že se jenom v roce 2003 evropské vlny veder podílely na úmrtí až 70 tisíců lidí.

Horší pracovní a studijní výsledky

Vyšší teploty nás negativně ovlivňují také po stránce pracovní, neboť zdárně narušují důležité reakční schopnosti. Odborné bádání z roku 2006 se zaměřilo na objektivní posouzení výkonnosti při práci v kanceláři, jako je zpracování textu, jednoduché výpočty a vyřízení telefonního hovoru. Výsledky pak vypočítaly procentuální změnu výkonu při každém zvýšení teploty. Podle odborných výsledků se výkon administrativního pracovníka zvyšuje při teplotě 21–22 °Celsia, kdežto při teplotách 23–24 °Celsia (nepatrně vyšších) se schopnost efektivně pracovat naopak snižuje. Nejvyšší produktivita se prokázala při teplotě kolem 22 °Celsia, ovšem například v prostředí o 30 °Celsia dosáhli všichni zúčastnění zhruba 91,1 % svého maxima.

Obdobný závěr potvrdila i čerstvá studie z Harvardské univerzity, během níž byla sledována necelá padesátka studentů žijících na tamních kolejích. Zatímco asi polovina vybraných žila v klimatizovaných budovách, ostatní byli vystaveni panujícím letním teplotám. Každé ráno prováděli všichni zúčastnění testy, které se zaměřily na schopnosti soustředění a zpracovávání informací. Výsledky prokazatelně potvrdily, že studenti žijící v klimatizovaných kolejích vykazují výrazně lepší produktivitu než druhá skupina (bez klimatizace). Autoři výzkumu se nyní soustředí na zjištění, jakým způsobem by stres související s teplem mohl ovlivnit větší část populace. Jak se ale zdá, extrémní teploty se týkají každého z nás.

Text: Petr Smejkal