Exoskelet MAXFAS udělá z každého vojáka neomylného snajpra!

Aby byla střelba ze zbraní přesnější, vymýšlejí zbrojovky nejrůznější zaměřovací systémy a také inteligentní střely. Ale k tomu, aby vše fungovalo, jak má, se musejí zlepšit i schopnosti vojáků. A to nejde bez výcviku a jistého nadání. Už se testují a používají různé skeletové systémy, které zvyšují sílu a výdrž vojáků jako ve sci-fi filmech. Tam ale robotické obleky nejen zvyšují fyzické dispozice, ale také z vojáků dělají ostrostřelce. Mohlo by tomu tak být brzy i v reálu.

Ve výzkumné laboratoři pozemního vojska americké armády ARL v Aberdeenu totiž pracují na exoskeletu MAXFAS (Mobile Arm Exoskeleton for Firearm Aim Stabilization). Ten má napomáhat při výcviku střelby běžných vojáků a udělat z nich mnohem lepší a přesnější střelce. Vycvičit vojáka tak, aby nestřílel nazdařbůh, není samozřejmou věcí. Musíme si uvědomit, že moderní vojáci s sebou vláčejí mnoho kilogramů výstroje, munice a čím dál více elektronických zařízení. Doléhá tedy na ně nejen fyzická zátěž, ale stále více i mentální, díky velkému množství informací, které prostřednictvím komunikačních systémů dostávají. To vše má vliv na rychlost i přesnost střelby.

Od Parkinsonovy nemoci k přesné střelbě

Nejlepším způsobem, jak získat přesného a efektivního střelce, je stále důkladný střelecký trénink. Pevná ruka a správné střelecké návyky jdou získat jen intenzivním tréninkem. Teď by však u toho mohl americkým vojákům pomáhat MAXFAS, zkušební prototyp mechanicko-elektronické robotické ruky. MAXFAS je vyroben z lehkých kovových slitin a kompozitních materiálů a má poněkud překvapivý původ. Vojenský prototyp totiž vychází z lékařských terapeutických exoskeletů CAREX a WOTAS. První se používá u pacientů stižených mozkovou mrtvící, kterým pomáhá při procvičování ochrnutých končetin, druhý zase kompenzuje třes rukou u pacientů s Parkinsonovou chorobou.

MAXFAS funguje na podobných principech a pomáhá vojákům získávat správné návyky při střelbě tak, aby byla co nejpřesnější. Jeho funkce spočívá ve schopnosti kompenzovat pohyb rukou a jejich špatné držení při střelbě. V současné prototypové podobě představuje MAXFAS vlastně jen soustavu lanek napojených na elektromotorky a síť senzorů. Střelec si navlékne skelet ukotvující lanka, která vedou do pevné konstrukce za ním. Celá soustava však střelce neomezuje v pohybu.

Skelet připevněný na ruce obsahuje akcelerometry a gyroskopické senzory, jež snímají pohyb ruky. Údaje z nich v reálném čase putují do řídících mikroprocesorů napojených na malé elektromotorky, které okamžitě prostřednictvím lanek koordinovaně provádějí protipohyby, čímž kompenzují třes střelcovy ruky.

Minout terč není možné

Jak ukázaly testy, čtrnáct z patnácti dobrovolníků střílelo lépe s nasazeným MAXFASem než bez něj, a to o 27 procent v průměru. K testům se používala airsoftová verze pistole Berretta M9, která měla stejnou hmotnost jako standardní M9 americké armády. Zajímavé je, že střelcům se ruka třásla a pohybovala méně i po sejmutí MAXFASu. Pět minut po svléknutí kompenzačního skeletu dvanáct střelců z oněch patnácti střílelo v průměru o 15 procent přesněji než před použitím MAXFASu. U střelců, kteří MAXFAS nepoužili vůbec, se přesnost střelby v průběhu času jen zhoršovala díky únavě paží.

Zkoušená podoba MAXFASu v Aberdeenu je pouze technologickým demonstrátorem, jenž sice neomezuje v pohybu při míření na různé cíle, ale pro praktické armádní použití není vhodný. Nicméně se na něm ověřuje hlavně funkčnost sytému a efektivita. V budoucnu by se měl proměnit na plně mobilní a lehký exoskelet, jenž by z téměř každého vojáka mohl udělat naprosto přesného zabijáckého snajpra, a to nejen na cvičišti, ale i v reálném boji.

DP