Existuje život po smrti? Vědci naměřil mozkovou aktivitu u dávno mrtvého muže

Zdá se vám, že cítíte rozpor mezi „dávno mrtvého muže“ a „chvilku po smrti“? Ano, pokud se vám to zdá divné, jste na stopě a patříte mezi ty inteligentnější čtenáře. Vědci se totiž dokáží na jeden problém dívat z několika úhlů současně.

Umřel... a žil

Kanadským vědcům se podařilo naměřit mozkovou aktivitu u pacienta 10 minut poté, co u něj vypnuli podporu života. Z hlediska medicíny a toho, jak rychle obyčejně mozková aktivita obvykle mizí, jde o neobyčejně dlouhý čas. Z pohledu člověka, který si slibuje, že ho po smrti čeká život věčný, však jde jen o okamžik. Z čistě vědeckého hlediska jde však o nesmírně zajímavé zjištění, zejména s přihlédnutím na nové technologie schopné vracet lidi zpět ze stavu klinické smrti. V čem je těchto 10 minut tak převratných?

Lékaři z University of Western Ontario v Kanadě to popsali ve zprávě zveřejněné v odborném časopise The Canadian Journal of Neurological Sciences. Vědci v rámci této studie zkoumali záznamy electroencephalogramu (EEG) u čtyř pacientů; tyto záznamy slouží vlastně jako test pro stanovení hodnoty mozkové aktivity.

Pacient je považován za mrtvého, když jeho srdce nezaznamenává žádnou aktivitu na elektrokardiografu (EKG) - tedy, když se na jeho monitoru objeví z filmů dobře známá rovná čára. Tradičně se od tohoto okamžiku uvádí čas smrti pacienta.

Autoři této překvapivé studie však našli elektrickou aktivitu v mozku pacienta i poté, co se jeho srdce zastavilo – tedy, když byl již oficiálně v stavu klinické smrti. Vědci byli dokonce schopní říci, o jaký typ mozkových vln se jednalo: šlo o množství tzv. vln delta, které jsou často spojené s fází hlubokého spánku. To naznačuje, že smrt může bát pro umírajícího opravdu zážitkem podobným usínání – přesně, jak to popisují starověké legendy a úsloví. A zřejmě je také každé umírání jedinečné...

Chyba v mozkovém metrixu?

Vědci popsali, že u tří ze čtyř sledovaných pacientů ustala tato mozková aktivita do 10 minut po smrti – jeden umírající byl však výjimkou. A vědci jsou nyní na velkých rozpacích, jak si tento fakt vysvětlit. Jedná se zatím o ojedinělý případ, takže se to jen těžko zařazuje do nějakého vědeckého systému, příčina je tedy nevysvětlitelná. Zdá se, že zřejmě nešlo o chybu v technických zařízeních systému, který mozek umírajících sledoval. Zatím nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že šlo o projev některého ze silných léků, které měl umírající v organismu.

Zatím jsou důsledky této práce jen na úrovni filosofické – nutí nás více přemýšlet o životě a jeho nutném konci, což se týká každé bytosti na planetě. Prakticky to má jediný dopad:

Vědci naznačují jejich zjištění by mohlo představovat komplikaci pro dárcovství orgánů. Případ totiž podle nich přináší "lékařské, etické a právní otázky".

Text: MK