Evropa se do konce století stane jen historickou památkou, tvrdí český spisovatel

Obvykle máme na všechno názor. A nejenže ho máme, ale my ho i poctivě hájíme. A to i v případě, že se jedná o situaci v zemi vzdálené, o historické souvislosti nebo dokonce i o předpovídání budoucnosti.

A přitom čerpáme zase jen z názorů druhých zprostředkovaných povětšinou médii. Martina Kociánová si o médiích, jejich oligarchizaci, ale třeba také o redefinici významu slova xenofobie povídala v závěrečném díle pořadu Kupředu do minulosti na ČRo s Benjaminem Kurasem.

Martina: Před časem naši vědci zveřejnili výzvu proti xenofobii. Mimo jiné v ní říkají: „O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali.“ Podepsal byste ji?

Benjamin Kuras: Kromě tohoto citátu jsou tam pasáže, kde se signatáři vychloubají svým racionálnem a schopností zpracovávat fakta a přitom celá ta výzva je absurdně iracionální a vůbec s fakty nezachází.

Jsou jako pštrosí hlavy v písku, které vůbec nevnímají, co se kolem nich v Evropě děje. Je to taková sebepýcha, sebeobdiv. Podívejte, jak my jsme správní, a vy všichni ostatní jste nějací xenofobové.

Martina: Řekněte mi, jak se rozpozná oprávněný strach od xenofobie? Kdo má na to metr? Někdo radši straší a někdo chce být umírněný. Mnoho lidí chce mít racionální, rozumný přístup. Dá se takový přístup najít? Dá se odlišit míra zbytečného strachu a xenofobie?

Benjamin Kuras: Xenofobie je přirozeným aspektem pudu sebezáchovy. Kdokoliv, kdo má rád sebe, svou rodinu a svoje okolí, se oprávněně obává něčeho neznámého, dokud nezjistí, co to je. Jakmile zjistí, že to je zlé, tak se tomu vyhne. Pak se tomu nemusí říkat xenofobie, nýbrž sebeobrana. Anebo vůči tomu otrne, oslepne nebo se tomu nebrání. Ale nazvat tento pud sebezáchovy trestným, zločinným nebo zlým je záruka sebezničení.

Když někdo dělá z xenofobie zločin, tak nám vyráží z rukou a z mysli schopnost pokračovat v existenci života vlastní kultury. Xenofobie jako taková nemůže být zločin. Zločinem se stává, až když se na někom dopustíte násilí nebo ho okradete. Xenofobie je normální stav mysli, z něhož se může spáchat trestný čin, ale nemusí. Když si člověk řekne, hele já si tím nejsem jistý, já bych si radši napřed ověřil, co to je za člověka, tak to nemůže být trestné.

Když se podíváme na Británii, tak tam to přistěhovalectví běží už několik desítek let. Nejprve měli nedůvěru vůči nám z komunistických zemí. Zvykli si na to, že jsme se chtěli začlenit do společnosti, přizpůsobit se jí, přispět, pracovat, platit daně.

Pak tam přišli černoši z Jamajky a místní se divili, co je to za lidi. Ukázalo se, že byli často vzdělanější než Britové. Přišli tam Indové a všichni se přizpůsobili, aniž by se vzdali své kultury. Oni tu kulturu nějak zapasovali do toho britského občanství. A jedinou výjimkou jsou dnes ti muslimové, kteří se přizpůsobit odmítají. Jak jsem říkal minule, chybou bylo pustit si tam pakistánské imámy. Tehdy britští imámové možná byli schopni islám přizpůsobit demokracii. Teď už to nejde.

Martina: Vy říkáte, že Evropa se do konce tohoto století stane pouhou historickou památkou.

Benjamin Kuras: Mayové v Latinské Americe jsou taky historickou památkou. Jejich pyramidy jsou dneska zarostlé pralesem. Totéž se může stát nám.

Martina: Ale vy pořád nabízíte varianty, aby tomu tak nebylo. Abychom se tady ještě pozdrželi.

Benjamin Kuras: Já nabízím varianty, abychom to vydrželi do konce. Jestli máme odejít z dějin, tak já budu opět citovat Churchilla: „Má-li historie tohoto národa skončit, tak ať je to teprve až se všichni utopíme ve vlastní krvi.“

Proč je podle Benjamina Kurase oligarchizace médií běžná a v zásadě demokracii málo ohrožující? A proč je to s oligarchizací politiky právě naopak? Na jaké hodnoty můžeme navázat, když komunismus zničil pravidlo, že vznešenost zavazuje? Proč jsou evropské granty v podstatě krádeží? Přečtěte nebo poslechněte si celý rozhovor.