Epidemie smíchu? V minulosti skončila katastrofou!

Smích léčí. Smích je zdravý. Smíchem si prodloužíme život. A samozřejmě hlavně zpříjemníme. To vše se říká a samozřejmě se pod to nelze nepodepsat – vždyť jak smutný by byl náš život, kdybychom se nedokázali zasmát? Ovšem léčivé účinky smíchu jsou občas odsunuty na vedlejší kolej – například v případech, kdy se smích zvrtne ve smrtelné nebezpečí.

Nevysvětlená epidemie smíchu

Bylo 30. ledna roku 1962. Běžný den na dívčí škole ve vesnici Kashasha v Tanzánii. Trojice dívek se začala smát jednomu vtipu. Obyčejná a hezká situace, že? Dívky se však smály tak dlouho a urputně, až se smích rozšířil napříč celou školou a více než polovina studentů se nemohla přestat smát. Tento stav trval několik týdnů a škola musela být zavřena. Lze navíc hovořit opravdu o epidemii, neboť ze školy se smích začal rozšiřovat dál a nekontrolované řehtání se brzy dostalo až do nedalekého města i přilehlých vesnic. Z původně necelé stovky žákyň jedné školy se brzy stala zhruba tisícovka nakažených a zavřeno muselo být čtrnáct škol. To vše během prvního půlroku léta Páně 1962.

Smích? Přejde, říká se. Jenže v tomhle případě to neplatilo a než chechtání odeznělo, leckteré děti upadly do mdlob. Takový neustálý a nezadržitelný smích totiž může být velkou zátěží na organismus. A zvlášť pro děti, které byly z neznámého důvodu jedinými postiženými. Podle tehdejšího jména východoafrického státu se událost vžila pod názvem epidemie smíchu v Tanganice.

Příčina? Dodnes vlastně neznámá. Tehdejší úřady ukončily vyšetřování s tím, že se jednalo o epizodu hromadné psychogenní nemoci – davové hysterie, mohli bychom také říci. Řada vědců, hlavně psychiatrů a sociologů, se fenoménem zabývala a svedla ho na několik vnějších vlivů, které tou dobou hýbaly tanganijskou společností. Střet konzervativismu, náročné výchovy a společenských změn čerstvě samostatného státu mohl u dětí vyvolat stresovou reakci, jež se projevila právě takto. Zní to sice poměrně zvláštně, ale na nic lepšího zatím věda přijít nedokázala.

Další nebezpečí

Nejedná se však o jedinou hrozbu, kterou smích představuje. Historie pamatuje řadu úmrtí způsobených nadměrným řehotem. Takto neslavně skončil (podle dostupných záznamů) například významný stoický filosof Chrýsippos. Za zmínku stojí i přínos britské komediální skupiny Monty Python, která v jednom skeči vymyslela vtip-zabiják, jenž okamžitě prostřednictvím smíchu zabije každého, kdo je mu vystaven. A nejen to – dánský ušní lékař Ole Bentzen si jednu scénu z filmu Ryba jménem Wanda (za nímž stálo právě několik členů tehdy již rozpadlých Monty Pythonů) užíval tak moc, že dostal infarkt. Možná tedy vtip-zabiják skutečně existuje! Každopádně bychom se měli mít před smíchem na pozoru: občas může i ublížit…

Text: MS