Ekologická situace v ČR? Horší, než si myslíte. Mnohem horší

Emise a my

Jakkoliv se za začátek pádu komunistického režimu považuje brutální potlačení demonstrace 17. listopadu 1989 na Václavském náměstí, nepopiratelným faktem zůstává, že protirežimní demonstrace vypukly v Teplicích a šlo o demonstrace za zlepšení ovzduší v severních Čechách. Následný porevoluční krach těžkého průmyslu sice pomohl snížit emise, čímž se následně politici zaklínali na nejrůznějších konferencích.

Na první pohled to vypadá, že s emisemi skutečně něco aktivně děláme, ale faktem je, že došlo k omezení těžkého průmyslu a zároveň rozvoji technologií, které nemají takovou emisní náročnost. Ovšem podíváme-li se na tvrdá data, zjistíme deprimující skutečnost. Zatímco větší část EU vypouští 200 a méně tun skleníkových plynů na osobu a rok (údaj z roku 2016) a průměr EU je 236,4 tuny, tak ČR je s 547,8 je na evropském chvostu. Na druhou stranu značně roste podíl obnovitelných zdrojů. Zatímco roku 2006 činil podíl 6,8 %, v roce 2016 podíl vystoupal na 14,9 %. První místo zaujímají Švédové s 53,8 %, průměr EU je 17 %, takže i tady jsme podprůměrní. Mnozí si dodnes pamatují na kontroverze vyvolané náhlým nárůstem tzv. solárních baronů. Peleton uzavírá Lucembursko s pouhopouhými 5,4 %.

Voda základ života

Podíl čištění odpadních vod se pomalu blíží dokonalosti. Zatímco v roce 1957 to bylo jen 31,4 %, v současnosti to je více než 97 %. Stejně tak rostla délka kanalizační sítě, která činí 47 141 km. Aktuální spotřeba vody činí 88,7 litrů vody na osobu a den, což rozhodně není málo. I když spotřeba vody mírně roste, v roce 2013 se v domácnostech spotřebovalo 87,1 litru na osobu a den, stále je to o mnoho méně, než v polovině 80. let, kdy se pohybovala kolem 170 litrů denně na osobu. Současný nárůst je mimo jiné dáván do souvislosti s teplými léty. Lidé bohatnou a neváhají si užít léto v bazénu, kam se pumpují hektolitry pitné, tedy „draze upravené“ vody.

Co budeme jíst?

Půda je základem pro růst rostlin. Tuhle jednoduchou pravdu jako by současná politika ignorovala. Opět se stačí podívat na čísla, jež v časopise Statistika a my uveřejnil Český statistický úřad. Srovnání let 1920 a 2016 je velmi smutné. Za 87 let kleslo množství obhospodařované půdy z 5 094 tis. ha na 3 489 tis. ha. Asi nejvíce je to vidět na bramborách, z 391 000 ha tehdy se pěstují brambory na pouhopouhých 23 000 ha. To se mimo jiné projevuje ve zvýšení používání hnojiv, což samozřejmě má negativní vliv na kvality půdy. Bez zajímavosti není ani množství spotřebovaného masa. Server agropress.cz udává, že v zatímco v roce 1936 jsme snědli 38,1 kg masa, tak v roce 2011 to bylo více než dvojnásobek – 78,6 kg. Ovšem neuvěřitelným způsobem se změnila skladba spotřebovaného masa. Zatímco ve zmiňovaném období brutálně spadla spotřeba hovězího z 38,1 kg na pouhých 9,1 kg, tak obráceným způsobem se zvedla spotřeba drůbežího masa z 2,2 na 24,5 kg. A trend se nezastavil, v roce 2017 jsme snědli 80,3 kg masa, z čehož bylo 27,3 kilogramu drůbeže bez ohledu na nehezké fotografie slepic z klecového chovu.

Česko – země odpadů

Jakkoliv to může podle popelnic na recyklovaný odpad umístěných na sídlištích vypadat dobře, jsme opět na konci evropského žebříčku. Zatímco Německo recyklovalo a kompostovalo v roce 2015 rovných 413 kg na obyvatele a rok, Česko se „chlubí“ pouhými 94 kg. Za námi už je jen Chorvatsko (71 kg na osobu), Slovensko (49 kg na osobu), Malta (42 kg na osobu) a Rumunsko (32 kg na osobu). Fakt, že celková spotřeba odpadu mírně klesá, to nespasí. Zatímco v roce 1994 to bylo 27,7 milionů tun vyprodukovaných odpadů, kleslo to na 25,6 milionů tun. A opět – ani srovnání podílu recyklace komunálních odpadů v evropské osmadvacítce v roce 2015 pro Česko nevyznívá lichotivě. Zatímco evropský průměr je 45 %, Česko je na tom o 15 % hůř.

S demokracií přišla po roce 1989 i větší zodpovědnost vůči sobě i zemi, ve které žijeme. Otázkou zůstává, jestli si s touto odpovědností dokážeme poradit tak, abychom vylepšili kvalitu vlastního života. Text: Topi Pigula