Dřevěný sporťák Splinter: je tohle budoucnost automobilismu?

Splinter - budoucnost aut? - Obrázek 1

Přijde konec vrakovišť?

Na první pohled působí jako Lamborghini a dosahuje prý i jeho jízdních kvalit. Při bližším prozkoumání však vůz jménem Splinter (Tříska) odhalí konstrukci karoserie, kol i sedaček z netradičního materiálu – dřeva! Splinter se na konci loňského roku znovu připomněl na motorshow v německém Essenu, a sklidil tu opět nemalý zájem. Jeho konstruktér tvrdí, že vůz naznačuje, kudy se bude ubírat automobilový průmysl v budoucnosti. Představuje si svět bez pomačkaných plechů a vrakovišť.

Velkolepý školní projekt

Osm let nazpět byl Joe Harmon jedním z mnoha finišujících studentů North Carolina State University, oproti kolegům ho však přesto odlišil netradiční absolventský projekt – dal si totiž za cíl zkonstruovat celodřevěnou automobilovou konstrukci sportovního vozu. Není vyřezávána z jednotlivých kusů dřeva, ale naopak z laminovaných dřevěných desek. Krom karoserie jsou zajímavá i kola, byla totiž vytvořena z "kompozitu" hned tří typů stromů. Původně vůz nebyl pojízdný, v průběhu let se však Splinter přeměnil na plně funkční automobil. Jediné, co v něm tak není ze dřeva, je motor o síle 650 koní.

Nápad vystavět vůz ze dřeva může znít bláhově, jak však Harmon připomíná, dřevo má proti oceli či hliníku při stejné hmotnosti lepší mechanické kvality v tahu. Jeho těžba, navíc ze stromů jako plně obnovitelného zdroje, je přitom podstatně levnější než v případě kovů, celodřevěná karoserie se navíc snadno rozloží na skládce. Vznik dřevěných vozů by mohl být koncem vrakovišť. Pro případné masové využití by bylo nutné vyřešit otázky bezpečnosti konstrukce při autonehodách. Na druhou stranu, to je spíše otázkou modelování výdrže karoserie a jejího kolapsu mimo oblast pasažérů, ani dnešní hliníkové konstrukce totiž nejsou z hlediska materiálu samy o sobě kdovíjak bezpečné.

Dřevěné stroje samozřejmě nejsou nijakou novinkou – ačkoliv se Splinter může pyšnit statusem prvního dřevěného závodního auta, historie zná celou řadu méně výkonných a starších konkurentů. Sám Harmon je inspirován kultovním stíhacím bombardérem Mosquito, který vzdor celodřevěné konstrukci za druhé světové války naháněl strach německým bombardérům i pozemním stanovištím. Ale již závodní auta jako 1924 Hispano-Suiza Tulipwood Torpedo, 1939 Lagonda Rapide Tulipwood Tourer či 1967 Costin Nathan Protos byla s to spojit dřevěnou stavbu a vysokou rychlost. Je však Splinter skutečně budoucností konstrukce automobilů?

Quo vadis, automobile

Byť byly v minulosti některé dřevěné konstrukce vytvořené kvůli ceně materiálu, tehdy stejně jako dnes vznikaly dřevěné vozy spíše jako jakýsi experiment. Ve výsledku tak šlo spíše o exkluzivní sběratelské kusy než sériovou výrobu, která by ve velkém změnila myšlení producentů a zákazníků. Vzhledem k tomu, že jediný kus Splinteru vznikal celých 8 let, se přitom nezdá, že by se na tomto mělo cokoliv měnit.

Stávající automobilky a na ně napojení subdodavatelé plně spoléhají na prověřený výrobní proces, který na dřevo a biodegradaci karoserií myslí až v poslední řadě. Ačkoliv se dřevo možná stane výhledově významnějším materiálem, bude to spíše kvůli stoupající ceně hliníku než pro snahu o ekologičnost. Je navíc velkou otázkou, co s cenami vozů učiní očekávaný nástup samořídících systémů – pokud se totiž skutečně prokáže jejich funkčnost, zřejmě rapidně stoupne poptávka po sdílení vozů, a tím paradoxně klesne počet prodaných vozů.

Moderní aplikace jako Uber či jejich nástupci mohou problémy sdílení vyřešit výrazně jednodušeji než minulé podobné nápady. Aut bude na silnicích v součtu zřejmě spíše méně a jejich případná vyšší cena nebude takovým problémem, protože si je budou pořizovat větší skupiny lidí. Harmon má jistě pravdu v tom, že automobilový průmysl čekají v příštích dekádách velké změny. Jakkoliv je ale jeho Splinter impresivním kouskem techniky, spíše než o povrchní výměnu materiálu automobilů se změní způsob, jakým vozidla řídíme a užíváme.

Ladislav Loukota