Dostat se někomu na kobylku: Původ pořekadla je jiný, než si myslíte

S koněm je spojena řada pořekadel Zdroj: iStock

Slovní spojení „dostat se někomu na kobylku“ může působit jednoduše. Jeho vysvětlení je ale složitější, než si myslíte.

Některá pořekadla jsou na první pohled jasná. Každý ví, že je lepší mít alespoň něco jistojistě, než větší množství možná v budoucnu. Zkrátka a dobře, co je doma, to se počítá. Dostat se někomu na kobylku ale neznamená někomu ukrást koně či kobylu, ale chytit ho pod krkem. Přidusit, přiškrtit. Získat nad ním nějakou výhodu. Prostě na něj vyzrát. Ale co tam dělá ona kobylka?

Kobylka je…

Obecné označení kobylka znamená hovorový výraz pro mladou klisnu, tedy samici od koně. Zároveň jde o pojmenování jedné skupiny rovnokřídlého hmyzu. Jak vědí čtenáři Ferdy Mravence, všeuměl Ferda si kobylku luční dokázal osedlat. Jenže kobylkou je nazývána i část hrtanu (ohryzek) tvořená výběžkem štítné chrupavky. Údajně proto, že jde o vystouplou část připomínající koňský hřbet. Kobylku známe i jako část strunných nástrojů. A pokud zaškrtíte jak ohryzek člověka, tak kobylku u houslí, zvuku se nedočkáte.

Co znamená dostat se někomu na kobylku. Doslovně jde o škrcení. Zdroj: iStock

V tomto okamžiku už začíná dostávat pořekadlo jisté logické obrysy. Pokud se někomu dostaneme na kobylku, tedy ve smyslu mít nad ním navrch, držíme ho v podřízeném postaví. Tedy pod krkem, ať už fakticky, nebo obrazně. Nebo jsme na něj vyzráli.

Koňská rčení

Mimochodem, kůň se do českých rčení a pořekadel dostal ještě mnohokrát. Někdo se řehtá jako kůň, jiný vsadil na (ne)správného koně a další zase dře jako kůň. A v nejhorším to necháme koňovi (ve smyslu nebudeme se tím zabývat). A dodnes se mnoha řidičům z povolání přiděleným ke konkrétním osobám říká „panský kočí“.