Divocí koně ze Skalnatých hor se dnes proženou ZOOMem

Můžete se těšit na pořady z tematických bloků Volání divočiny a Největší katastrofy. V každém z nich uvidíte dvě novinky. A co na vás čeká konkrétně?

Blok Volání divočiny

17.55 Divocí koně ze Skalnatých hor

Srdce kanadských Skalnatých hor je útočištěm mnoha divokých zvířat. V oblasti zvané Přízračný les žije stabilní desítka stád divokých koní. V minulosti tuto oblast obývalo koní mnohem více, ale vlivem klimatických změn před 11 tisíci lety zmizeli. V 15. století dovezli koně znovu na kontinent španělští dobyvatelé. Před 300 lety jezdili a lovili na koních indiáni, kolem roku 1800 farmáři většinu z divokých koní ochočili, ale část z nich se vymkla kontrole. Před 100 lety žilo na západě kolem milionu divokých koní, dnes už jen asi 800 kusů.

V Přízračném lese panují velmi drsné klimatické podmínky. V zimě tu leží 60–90 centimetrů sněhu a teploty klesají až na 30 stupňů pod nulou. Nebezpečí pro koně znamenají také zdejší šelmy – medvědi, vlci, pumy a kojoti. Vlk je zde na vrcholu potravního řetězce. Každé stádo koní vede vůdčí klisna, která rozhoduje, kam se členové stáda vydají. Hřebec chodí jako poslední, aby udržel šelmy v bezpečné vzdálenosti. Hřebec se také musí utkávat s jinými hřebci v boji o klisny. Klisny před porodem odcházejí od stáda a rodí o samotě.

Hříbě, které je v té době nejzranitelnější, se do 20 minut postaví na nohy. Úmrtnost hříbat je v Přízračném lese vysoká, kolem 90 procent. Ani zraněný kus většinou nemá šanci a stane se kořistí predátorů. Hříbě pije mléko od matky do 8 měsíců a zůstává ve stádu do tří let. Pak si hřebci hledají vlastní stádo klisen, nebo s dalšími hřebci vytvoří prozatím mládeneckou skupinu. Hříbata si spolu hrají a tím posilují své tělo. Na podzim koním narůstá zimní srst a hříbata se musejí vykrmit, aby přečkala krutou zimu. Divocí koně a lidé se bohužel i v této odlehlé oblasti setkávají stále častěji, protože i do Přízračného lesa pronikl dřevařský průmysl.

18.55 Lovci krajt II (4)

Trojice lovců krajt ve složení biolog Shawn Heflick, policista Greg Graziani a profesionální chovatel hadů Michael Cole se vydávají na další odchyt plazů do floridského národního parku Everglades. Jejich hlavním cílem se stala tzv. matka krajta, tedy obrovská krajtí samice, která v minulých letech dokázala naklást až 30 vajec s mláďaty. Krajty na Floridě patří mezi invazní zvířata, která omezují životní podmínky domácích druhů a ničí ekosystém, a proto se lovci snaží omezit jejich počet. Na Floridě však udeřily kruté mrazy, a tak trojice lovců nemůže na žádného hada v parku narazit.

Mezitím se lovci rozhodnou odchytit zástupce dalšího zavlečeného invazního druhu – varana nilského. Varani nilští žijí na stromech kolem řek a lovcům se podaří chytit jednoho, kterému se zachytil plastový kroužek kolem krku. Plastový kroužek varanovi komplikoval příjem potravy, nicméně po odchytu je jako invazní druh stejně utracen. Při pitvě varana nilského Shawn zjišťuje, že varani se živí i vajíčky leguánů.

Lovci se rozhodnou znovu zkusit štěstí a odchytit matku krajtu v Everglades. Zjišťují, že kvůli rekonstrukci parku byla krajta patrně zahnána až k řece, kde ji nejspíš sežral mohutný aligátor.

Lovci krajt se tradičně účastní Repticonu, akce určené pro chovatele a prodejce plazů. Zde si vyměňují své zkušenosti s ostatními odborníky na plazy.

Shawn se věnuje také představování floridských plazů dětem v místních školách. Jako ukázkový exemplář s sebou vždycky bere svou letitou krajtu Fluffyho, která je pro svou klidnou povahu u dětí populární. Fluffy však těžce onemocní zánětem dýchacích cest a Shawn je zoufalý, protože neví, který jiný plaz by Fluffyho při prezentacích mohl nahradit.

Blok Největší katastrofy

20.00–21.00 Megakatastrofy

Tsunami, sopečné erupce, zemětřesení, asteroidy, mráz i vedra. Příroda dokáže být vůči lidem velice krutá. Připomeňme si největší katastrofy, které způsobila. Obsáhlý dokumentární seriál přibližuje slavné případy z historie, mezi nimiž nechybí obrovské zemětřesení, které roku 1906 postihlo San Francisco, děsivý výbuch sopky Krakatoa v roce 1883, ani zásah meteoritu před 380 miliony let. Jak by v případě tak extrémních katastrof obstála dnešní města?

21.05–22.00 Přírodní pohromy (3)

17. října 1989, San Francisko: Je slunečný podvečer a většina obyvatel se připravuje ke sledování baseballového utkání, ve kterém se setkají dva domácí týmy. Na stadionu se tísní 62 tisíc nadšených fanoušků. Vtom dojde ke zcela nečekané a kruté pohromě, město je zasaženo ničivým zemětřesením.

Přestože se San Francisko nachází na nestabilním zlomu tektonických desek a v oblasti často dochází k zemětřesením, zvolilo si ho za svůj domov více než 700 tisíc lidí. Pět minut po páté hodině odpoledne je na třináctikilometrovém mostě Oakland Bay Bridge dopravní špička. Když přijde zemětřesení, zůstávají tisíce lidí uvězněny na chvějícím se mostě. Několik bloků mostu se zřítilo, mnoho lidí je zraněných, lidé v panice opouštějí své vozy a prchají pryč z mostu. Lidé zůstali uvězněni ve zhroucených tunelech i troskách domů. Nejhorší situace je na dálnici, kde se propadl několikakilometrový úsek dvoupatrového mostního viaduktu Cycpress Structure. Mnohatunové betonové mostní pilíře otřesy nevydržely, rozpadly se a horní patro viaduktu dolehlo na spodní. Lidé v autech byli rozdrceni, ti, kteří přežili, byli neprodyšně uvězněni mezi betonovými bloky. Záchranáři i obyčejní lidé spěchají ke zhroucenému mostu, aby pomohli přeživším a vyprostili mrtvé. Během záchranných prací dochází k sérii následných otřesů, lidé bojují o čas. Některým z přeživších byli záchranáři nuceni amputovat končetiny, aby bylo možné je vyprostit, jiní čekali na záchranu celé dny.

Velmi dramatická situace se odehrává také v přístavní čtvrti, která byla během pouhých 15 vteřin otřesů téměř srovnána se zemí. Kvůli výbuchům plynových rozvodů jsou celé ulice v plamenech, lidé uvěznění v troskách hořících domů volají o pomoc.

Práci záchranářů a seismologů komplikuje výpadek elektrického proudu. Pomocí zastaralého kyvadlového seismografu se odborníkům podaří zjistit, že epicentrum zemětřesení leží na zlomu tektonických desek 100 km jižně od San Franciska, v horách Santa Cruz. Seismologové se snaží zjistit, proč zemětřesení vzdálené 100 km způsobilo v San Francisku tak rozsáhlou katastrofu, odpověď nacházejí v historii. Roku 1906 bylo město postiženo zemětřesením, polovina domů ve městě se zhroutila. Aby bylo kde postavit nové domy, byly tehdy na pobřeží navezeny tuny písku a hlíny, a tak vzniklo umělé podloží. Na tomto podkladu pak vznikla přístavní čtvrť i dálniční viadukt. Při zemětřesení pronikla do umělého písečného podloží voda, vzniklé bahno pak neudrželo váhu domů a mostů, které se následně zhroutily.

17. října 1989 zemřelo v San Francisku na následky zemětřesení 63 lidí. Desetitisíce lidí tehdy odjely na baseballový zápas na stadion, jiní zůstali doma a sledovali utkání v televizi, jindy ucpaný dálniční viadukt byl proto v okamžiku zemětřesení poloprázdný. Nebýt baseballu, bylo by obětí mnohem víc. Stavitelé mostů se poučili, nosníky už nestaví z betonu, ale z ocele, která se v případě zemětřesení zohýbá, ale nezlomí. To zajistí, aby se patra silnic nezřítila a nedolehla na sebe.

Celé dokumenty z Prima ZOOM si přehrajte zdarma ZDE »

Nové schéma

Programová skladba televizního kanálu Prima ZOOM nabízí dokumentární skvosty především z produkce BBC, National Geographic, Discovery či ZDF, ale i jiné, které v takové koncentraci nikde jinde nenajdete. Spousta dokumentů je divákům představena v české televizní premiéře. 14 tematických premiérových bloků bude pevně ukotveno tak, že od pondělí do neděle uvidíte vždy 2 novinkové bloky denně od 18.00 do 20.00 a od 20.00 do 22.00 hod. se zaměřením na:

Po postupném přechodu na nové schéma bude celodenní struktura vysílání vždy 2x dva dvouhodinové bloky: 6–10 h, 10–14 h, 14–18 h, 18–22 h, 22–2 h a 2–6 h ráno.