Díky zapomínání můžete být chytřejší, zjistili vědci

Co to znamená, když máme dobrou paměť? Standardně se tak označuje stav, kdy si toho hodně pamatujeme a co nejméně zapomínáme. Nový výzkum Paula Franklanda a Blakea Richardse se zaobírá otázkou, jaký je vlastně primární účel samotné paměti. A dospívá k poměrně originálnímu závěru, totiž je hlavním cílem paměti není udržet a následně vybavit co nejpřesnější informace napříč co nejdelším časovým úsekem, nýbrž zlepšovat schopnost rozhodování prostřednictvím uchování pouze těch nejužitečnějších informací.

Je zapomínání špatné?

Frankland a Richards zkoumali nedávné výzkumy týkající se paměti a na jejich základě zjistili, že zapomínání je pro vědeckou obec stále oblíbenějším tématem. A zdá se, že řada mechanismů, jež k zapomínání přispívají, není pouze selháním procesů, které se snaží informace v paměti ukládat, nýbrž se jedná o velmi specifické, až úmyslné činnosti mozku. To by vysvětlovalo například záměrné ničení či oslabování vazeb neuronů, v nichž jsou vzpomínky uchovány. Vědecký tým také popsal vznik nový nervových buněk v hipokampu. Ty totiž vytvářejí zcela nová spojení a přepisují starší, již existující. Což by mimochodem vysvětlovalo i záhadu, proč děti tak výrazně zapomínají – hipokampus a neurony v něm se totiž v dětství tvoří déle a překotněji než později v dospělosti.

Skrytá efektivita

Jenže proč by tohle mozek dělal? Vždyť se jedná o práci navíc! Podle Richardse se tak ale mozek stává chytřejším. V prvé řadě totiž takto vyčleňuje staré a neaktuální informace. Člověk se následně může přizpůsobit novým situacím a nenechat se chybně ovlivnit předchozími zkušenostmi, které jsou z různých důvodů už neaktuální. Zároveň se také jedná o vypouštění přebytečných detailů, kvůli kterým jsou vzpomínky zbytečně komplikované. Těžko bychom mohli minulou zkušenost aplikovat na současnou situaci, pokud bychom byli zahlceni příliš mnoha detaily, znesnadňujícími pochopení toho skutečně důležitého. A navíc zapomínání nám umožňuje zbavit se dat, o nichž mozek s jistotou ví, že jsou zbytečná. Pokud třeba v práci přicházíte jednorázově do kontaktu s mnoha lidmi, tak si dokážete představit, co máme na mysli. Není prostě potřebné, natož žádoucí zapamatovat si každý obličej a každé jméno. To v důsledku záleží na našem okolí, resp. konkrétně na tom, jak náš mozek okolí vyhodnocuje. Je-li přesvědčen, že okolí nepřináší příliš mnoho podstatných změn, nemusí těm novým věnovat takovou pozornost a naopak.

A asi nikoho nepřekvapí, že tento výzkum také zjistil, že spíše zapomínáme jednorázové zážitky než obecné znalosti, s nimiž pracujeme na denní bázi. Proto platí osvědčené pravidlo, že pokud informaci nepoužíváte, nejspíš ji zapomenete. Jenže podle této studie se tedy nejedná o žádnou chybu, nýbrž o velmi užitečný nástroj, jak nás náš vlastní mozek činí chytřejšími. Kdo ví, kolik podobných procesů bez našeho vědomí ještě probíhá!

Text: MS