Díky zapomínání můžete být chytřejší, zjistili vědci
Nedávný výzkum ukázal, že tak zdánlivě nepříjemná a chybná záležitost jako zapomínání může být ve skutečnosti velmi užitečná. Proč náš mozek chce zapomínat? Zdá se, že tímto způsobem zvyšuje inteligenci!
Co to znamená, když máme dobrou paměť? Standardně se tak označuje stav, kdy si toho hodně pamatujeme a co nejméně zapomínáme. Nový výzkum Paula Franklanda a Blakea Richardse se zaobírá otázkou, jaký je vlastně primární účel samotné paměti. A dospívá k poměrně originálnímu závěru, totiž je hlavním cílem paměti není udržet a následně vybavit co nejpřesnější informace napříč co nejdelším časovým úsekem, nýbrž zlepšovat schopnost rozhodování prostřednictvím uchování pouze těch nejužitečnějších informací.
Je zapomínání špatné?
Frankland a Richards zkoumali nedávné výzkumy týkající se paměti a na jejich základě zjistili, že zapomínání je pro vědeckou obec stále oblíbenějším tématem. A zdá se, že řada mechanismů, jež k zapomínání přispívají, není pouze selháním procesů, které se snaží informace v paměti ukládat, nýbrž se jedná o velmi specifické, až úmyslné činnosti mozku. To by vysvětlovalo například záměrné ničení či oslabování vazeb neuronů, v nichž jsou vzpomínky uchovány. Vědecký tým také popsal vznik nový nervových buněk v hipokampu. Ty totiž vytvářejí zcela nová spojení a přepisují starší, již existující. Což by mimochodem vysvětlovalo i záhadu, proč děti tak výrazně zapomínají – hipokampus a neurony v něm se totiž v dětství tvoří déle a překotněji než později v dospělosti.
Skrytá efektivita
Jenže proč by tohle mozek dělal? Vždyť se jedná o práci navíc! Podle Richardse se tak ale mozek stává chytřejším. V prvé řadě totiž takto vyčleňuje staré a neaktuální informace. Člověk se následně může přizpůsobit novým situacím a nenechat se chybně ovlivnit předchozími zkušenostmi, které jsou z různých důvodů už neaktuální. Zároveň se také jedná o vypouštění přebytečných detailů, kvůli kterým jsou vzpomínky zbytečně komplikované. Těžko bychom mohli minulou zkušenost aplikovat na současnou situaci, pokud bychom byli zahlceni příliš mnoha detaily, znesnadňujícími pochopení toho skutečně důležitého. A navíc zapomínání nám umožňuje zbavit se dat, o nichž mozek s jistotou ví, že jsou zbytečná. Pokud třeba v práci přicházíte jednorázově do kontaktu s mnoha lidmi, tak si dokážete představit, co máme na mysli. Není prostě potřebné, natož žádoucí zapamatovat si každý obličej a každé jméno. To v důsledku záleží na našem okolí, resp. konkrétně na tom, jak náš mozek okolí vyhodnocuje. Je-li přesvědčen, že okolí nepřináší příliš mnoho podstatných změn, nemusí těm novým věnovat takovou pozornost a naopak.
A asi nikoho nepřekvapí, že tento výzkum také zjistil, že spíše zapomínáme jednorázové zážitky než obecné znalosti, s nimiž pracujeme na denní bázi. Proto platí osvědčené pravidlo, že pokud informaci nepoužíváte, nejspíš ji zapomenete. Jenže podle této studie se tedy nejedná o žádnou chybu, nýbrž o velmi užitečný nástroj, jak nás náš vlastní mozek činí chytřejšími. Kdo ví, kolik podobných procesů bez našeho vědomí ještě probíhá!
Text: MS