Dá se vystoupit úplně ze systému? Příběh Čecha, který to udělal!

Složenky, nákupy, igelitky. Pořád dokola. Uf. Známe to všichni. Mezi námi ale žijí lidé, kteří se snaží být nezávislí na systému. S propagátorem permakultury si v pořadu Kupředu do minulosti (ČRo) povídala Martina Kociánová.

Tomáš Svoboda vysadil jedlý les, permakulturní zahradu, chová včely. Co může, to si vyrobí a co nevypěstuje, to se učí nepotřebovat. Ze svého domova tak vytvořil nejen energeticky soběstačný ostrov, ale do značné míry i potravinový.

Jak moc a jak dlouho může být člověk nezávislý na systému? Jak se tedy žije ostrovanům uprostřed civilizačního moře?

Martina: Vy jste řekl, že na cestu soběstačnosti vás a vaši paní vedla chuť a potřeba znát zdroje. Jak jste to myslel?

Tomáš Svoboda: Nám přijde přirozené, abychom věděli, co jíme, odkud pochází elektřina, kterou používáme, odkud pochází voda, kterou pijeme a používáme.

Martina: A ta touha znát to, odkud k vám věci proudí a pramení, vedla k tomu, že jste se rozhodli naprosto změnit život. Vy jste odešel z vysoké školy a začali jste se ženou žít, dá se říci tak trochu na okraji společnosti.

Tomáš Svoboda: No, necítím to úplně tak, že bychom žili na okraji společnosti, protože jsme se Zuzkou docela společenští a ta změna nebyla nějak radikální. Vždycky jsme cítili, že nás to tímhle směrem táhne, ale třeba jsme to neuměli pojmenovat nebo jsme přesně nevěděli, jak vlastně začít.

A potom, když jsem se dozvěděl o permakultuře, tak mi to najednou docvaklo a zjistil jsem, že mi nabízí konkrétní koncept, jak vlastně můžu žít v propojenosti s přírodou, v souladu s ní, abych se mohl ke zdrojům přiblížit.

Martina: Řekněte mi, jak tedy vypadá váš život. Co máte, co nemáte? Začněme obydlím.

Tomáš Svoboda: Tak máme domeček, který jsme si postavili s taťkou a se ženou sami. Je to vlastně malý domek, 25 m2, postavili jsme si ho na začátek takhle malý, protože jsme chtěli na tom pozemku co nejrychleji začít žít, abychom mohli pozorovat, kde co roste, jak fouká vítr, jak svítí sluníčko.

Abychom potom mohli konkrétně sázet a pozemek realizovat. Takže jsme věděli, že ten domeček bude jenom dočasný. Takže teď máme dřevostavbu zaizolovanou konopím, se zelenou střechou. Záchod máme kompostovací, to znamená, že máme jenom šedou vodu, tu pouštíme pod zeleninové záhony, energii tu máme ze sluníčka díky panelům a bateriím.

Martina: Odkud berete vodu?

Tomáš Svoboda: Vodu máme z vrtu, který jsme si na pozemku nechali udělat.

Martina: Když se tedy podíváme na vaši energetickou soběstačnost, tak pokryjí vaše fotovoltaické panely potřeby tříčlenné rodiny beze zbytku, v zimě, v létě?

Tomáš Svoboda: Z 90 % ano, takže na tom systému stále pracujeme, abychom ho zdokonalili tak, aby ta účinnost byla 100%. Z toho vychází, že nemůžeme kdykoliv na cokoliv používat spotřebiče, ale vždycky se musíme podívat, jak jsou nabité baterie a podle toho pereme nebo přebytky pouštíme do bojleru a ohříváme vodu. Přizpůsobujeme se tomu, jak jsou nabité baterky.

Martina: V čem jste ještě soběstační? Co kupujete v obchodě, co nemáte?

Tomáš Svoboda: Pěstování zeleniny se věnujeme čím dál víc. Řekl bych, že tak z 90 % jsme soběstační a máme v plánu být v zelenině na 100 %. Ovoce plodí rok od roku čím dál víc, protože stromy, keře rostou, takže tam je to dobré.

Luštěniny si pěstujeme sami, ale obilí zatím ne. I když to máme v plánu. Letos jsme založili třistametrové políčko, kde jsme zaseli technické konopí, abychom měli olej ze semínek, případně z toho květu vyrábíme mastičky. Stonek a vlákno se dá využít na stavební účely nebo bychom zkusili udělat nitě na oblečení. Prostě chceme vyzkoušet zpracovat konopí celkově.

Proč má náš systém tendenci vykořisťovat přírodu a nevážit si zdrojů? Jaké jsou základy permakultury? Co Tomáš používá na zahrádce místo chemie? Co je to jedlý les? Přečtěte si celý rozhovor: