Cybersquatting – v čem spočívá a kdo je jeho obětí?

Běžný squatting asi znáte. Obvykle ho máme spojený se skupinou lidí, která nedovoleně obsadí nějaký prostor, a ten ilegálně obývá tak dlouho, než je pořádkové síly vyhodí. Přestože se squatteři hájí tím, že obsazují pouze neobývané budovy a tím pádem nikomu neškodí, česká legislativa k nim příliš tolerantní není, ostatně stejně jako ve většině jiných zemí. Etické či právní rozměry samotného squattingu však dnes řešit nechceme, podíváme se na jeho online variantu – cybersquatting.

Nekalé praktiky

Na rozdíl od samotného squattingu je totiž jeho kybernetická podoba čistě účelovou záležitostí, která má pro jeho aktéra jediný smysl – zisk. Ale to trochu předbíháme, začněme od začátku: cybersquatting spočívá v registrování internetové domény nikoli za cílem umístění vlastního obsahu, nýbrž pouze pro vydělání peněz prostřednictvím adresy, kam potenciálně přijde velké množství uživatelů. To se týká například domén pojmenovaných po nějakém novém pořadu či produktu. Pokud si jeho vlastník totiž nestihne vhodnou doménu zaregistrovat včas a někdo ho předběhne, má prostě smůlu.

Vymyslíte-li geniální název pro nový prací prášek, ale shodou okolností se to dozví někdo, kdo z vás bude chtít sedřít kůži, může si za pouhých několik set korun ročně koupit doménu s tímto názvem a jste nahraní. Pak musíte buď použít doménu jinou (a připravit se tak o spoustu zákazníků), nebo od onoho zloducha doménu odkoupit. Samozřejmě za neadekvátně vysokou částku…

Konkrétní případy

Taktik cybersquatterů je vícero. Využívají například domény prvního rádu, tedy národní zkratky na konci samotného názvu adresy. Pokud nějaký populární web existuje na doméně s příponou „.cz“, může cybersquatter koupit i tutéž doménu s příponami „.eu“, „.net“, „.com“ a dalšími. Zvyšuje tak šanci, že se na těchto webech ocitne neopatrný uživatel, jenž chtěl původně jinam. Totéž platí i pro časté překlepy v názvech domén.

Spory dříve zdlouhavě řešily soudy, dnes procházejí přes arbitráž UDRP (Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy), u níž je nutné prokázat, že vlastník domény je cybersquatter, který s ní nemá žádné jiné plány než parazitovat na známé značce. V minulosti u nás tyto problémy řešily třeba Komerční banka, Česká pojišťovna, Ministerstvo spravedlnosti či různé soudní instance; v zahraničí pak kupříkladu Avon, Panasonic, Madonna, Jethro Tull a dokonce i Bílý dům. Tyhle problémy se prostě nevyhýbají ani těm nejvyšším patrům společnosti.

A jak s těmito praktikami bojovat? Nejjednodušší cestou je neponechávat nic náhodě a registrovat si doménu hned, jakmile si jste jisti ideálním názvem. A pro jistotu investovat pár stokorun i do různých jejích variací, ať už z hlediska přípon, či překlepů. Větší firmy by mohly vyprávět, jak se taková opatrnost vyplatí!

Text: MS