Co vědci zjistili, když trhali sekáčům nožičky. I taková je věda

„To je takový hajzlíkový pavouk,“ říkávala maminka autora příspěvku o občasně se v domácnosti vyskytujících sekáčích, aniž tušila, že sekáč není pavouk. Byly nalezeny dobře zachovalé fosilie staré 400 milionů let, jejichž stavba vypadá překvapivě moderně. To naznačuje, že základní struktura sekáčů se od té doby příliš nezměnila. Navzdory zdánlivé podobnosti s pavouky a některými velkými roztoči jsou vývojově nejbližší příbuzní sekáčů štíři.

Nechat si utrhnout a odvrhnout – to není totéž

Autotomie a autospasie, dva pojmy z vědecké hantýrky. První znamená schopnost odvržení části těla (známé ještěrčí ocasky), ten druhý ukazuje na „schopnost“ nechat si bez větších následků odtrhnout některou z končetin. Sice tak vypadá jako pavouk a mezi pavoukovce patří, ale „klasický“ pavouk to není. Na jeho 8 nohách vědci dělali pro laika poněkud drastické pokusy. A zjistili, že pokud utrhnout nohu jednu, tak si s tím sekáč víceméně bez problémů poradí. Přijde-li o tři nohy, tak je to horší.

Není noha jako noha

Na výše uvedené není potřeba mít vysokou školu, stačí selský rozum. Sekáč mající jen pět nohou z osmi je samozřejmě pomalejší a neobratnější. To první jej hendikepuje při útěku před predátorem, to druhé například při hledání potravy. Jenže vědci šli ještě dál. „Výzkumný tým z Uruguaye a Kostariky se rozhodl ověřit, zda na výkon sekáče Weynberghova z (Holmbergiana weyenberghi) vliv pozice chybějící končetiny. Konkrétně se zaměřili na chybějící nohy z druhého páru, který u sekáčů částečně nahrazuje funkci tykadel,“ píše Ivan H. Tuf v aktuálním čísle časopisu Vesmír. Autoři výzkumu, který byl publikován v Canadian Journal of Zoology, tvrdí, že v subtropickém lese Uruguayi 35% jedinců postrádá alespoň jednu nohu a nejčastěji se ztrácejí senzorické nohy (druhý pár).

Proč tomu to tak je? Logika naznačuje, že sekáč nejčastěji přijde právě o tu nohu, kterou si „ohmatává“ cestu . A tím víc je hendikepován.

Text: Topi Pigula