Co je největším nebezpečím pro Evropu? Rozhovor s bezpečnostním analytikem!

Už jsme si tak nějak zvykli, že máme všeho dostatek. Energií, vody, tepla, potravin. Vypadá to, že jsme zaspali a žijeme v iluzi věčného klidu a blahobytu. Možná na to mají občané svým způsobem i nárok, jak je ale možné, že před vším zavírají oči i politici?

Martina Kociánová si v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 povídala s Andorem Šándorem, generálem v záloze, dříve náčelníkem vojenské rozvědky, nyní poradcem v oblasti bezpečnosti.

Martina: Minule jste říkal, že jsme po revoluci zaspali edukaci, jak se chovat v krizových situacích. Nebyl to ale záměr? Není-li člověk informovaný, musí se odevzdat do rukou státu a spoléhat jen na jeho obranné mechanismy. Je tak dobře řiditelný, poddajný, poslušný.

Andor Šándor: Myslím, že to nebyl záměr, ale ignorace. Jak napsala Margaret Thatcherová ve své knize memoárů: Svět nepřestal být bezpečnější, to jenom my jsme přestali být opatrní.

Potíž je, že řada politiků se na Margaret Thatcherovou odvolává, ale evidentně ji asi nečetli. Svět se stal podstatně méně předvídatelný. Hráčů, kteří se derou o svoje místa na slunci, je mnohem více.

Skončila bipolarita, ani Spojené státy už jako samotný stát nejsou schopny cokoliv garantovat. Pokud jde o zachování světového míru, mají co dělat s tím, aby chránily svoje vlastní zájmy ve světě.

Svět je dnes úplně jiný a hrozí nám podstatně víc problémů, se kterými si nevíme rady.

Martina: Jaké problémy vidíte za branami?

Andor Šándor: Největší problém je migrace a způsob, jakým ji Evropská unie neřeší. Protože Evropská unie, má-li být ne de jure, ale de facto, tak musí mít konkrétní realizovatelnou společnou politiku. Obrannou, zahraniční a bezpečnostní.

Bohužel Evropská unie ji má pouze na papíře. A ve skutečnosti má jednu jedinou společnou politiku a to je býti konstantně překvapen a neschopen adekvátně reagovat ve prospěch občanů Evropské unie. A to je bohužel realita.

Evropa za posledních 25 let evropskou obrannou dimenzi naprosto podcenila a já se obávám, co se stane, když ve Spojených státech zvítězí Donald Trump.

Jsem zvědav, jaký to bude mít dopad na Evropu, protože Spojené státy už mají dost toho, aby vydávaly horentní částky na zbrojení, zatímco Evropa, ač má dva miliony vojáků ve zbrani, tak není schopna dát dohromady skutečnou bojovou sílu.

Co se týká migrace, tak přece nemůže být výsledkem provolání paní Merkelové „Syřané, pojďte k nám“ to, že asi 700 tisíc lidí v Německu má doklady, kde má napsáno to, co nadiktovali imigračním úředníkům.

Přece nelze takto Evropu činit méně bezpečnou. Potíž je, že se Německo stalo nepředvídatelnou zemí. Německo se rozhoduje podle toho, co se hodí Německu a příliš mnoho nekouká na zbytek Evropské unie.

Martina: Myslíte si, že se mu to hodí, anebo je to jenom neschopnost domýšlet věci do konce?

Andor Šándor: Možná si mysleli, že se jim to bude hodit, já nevím. Ale Německo porušilo pravidla v momentě, kdy mělo zřejmě dojem, že se mu to vyplácí. Porušilo Dublinské úmluvy, které říkají, že lidé, kteří přichází z nestabilního, nebezpečného státu, mají povinnost požádat o azyl v první bezpečné zemi.

Ale Německo v tuto chvíli řeklo ne, pojďte k nám, nic takového neplatí. A já mám obavy z nárůstu pravicové xenofobie nejen v Česku, ale mnohem větší v Německu. Už víme, co v minulosti z některých takovýchto xenofobních nálad a postojů vzniklo, a tohle to je podle mě jev velmi nebezpečný.

Má Česko nějakou alternativu k EU? Proč nemůžeme být neutrální zemí jako Švýcarsko? Kam se ztratila ochota mít bojeschopnou armádu? Jaká je hlavní povinnost státu a v čem u nás selhala? K čemu povede odzbrojování obyvatelstva. Kdo by měl být naším spojencem v EU? Přečtěte si celý rozhovor: