Čínská jatka: Věznice jako zásobárna lidských orgánů
Komunistická Čína používá věznice jako sklad lidských orgánů. Na veřejnost se dostaly šokující skutečnosti.
Zavřete ho, potřebujeme jeho ledvinu a další orgány
Ethan Gutmann ve své knize Jatka popisuje neuvěřitelné příběhy praktik, které se v Čínské lidové republice staly běžnými, byť před veřejností (zejména tou demokratickou, západní) přísně utajovanými. „Třicet šest plánovaných poprav se dá interpretovat jako sedmdesát dva ledvin a očních rohovek, které si mezi sebou rozdělí okolní nemocnice. V každé dodávce seděli chirurgové, kteří uměli pracovat svižně, patnáct až třicet minut na vyjmutí jednoho orgánu. Potom cesta do nemocnice a transplantace do šesti hodin. Nic přelomového nebo experimentálního,“ píše v první kapitole své knihy, v níž odhaluje nečekaně šokující souvislosti. Mimo jiné popisuje, jak některé mrtvoly určené k „dárcovství“ orgánů měly kolem krku ošklivou fialovou ránu od drátu, kterým měl odsouzenec svázané hrdlo, aby u soudu nemohl mluvit. Právě díky tomu, že nebyl muž okamžitě pohřben, ale prošel rukama chirurgů, se podobné informace nakonec dostaly mimo vězeňské zdi a nakonec i mimo Čínu.
Úřad 6-10 a jeho věznice
„Není nic, čeho by Komunistická strana (Číny) nebyla schopná. Ve vězeních nebo pracovních táborech jsou z vězňů pokusní králíci. Jsou zde jako dobytek,“ připouští Hao Fenjun z Úřadu 6-10. Tento speciální orgán známý jako Úřad 6-10 byl vytvořen s cílem „vypořádání se s otázkou Falun Gongu“ neboli sledování a likvidace Falun Gongu a v pozdějších letech i dalších náboženských a qigongových skupin, které čínský režim označí jako „heretické“. Nepodléhá zákonům, je oprávněn udílet rozkazy ve státních úřadech (např. policie, soudy, zahraniční zastupitelství) a má propracovanou strukturu od centrální úrovně až po lokální zastoupení. Vybraným vězňům se dělají velké odběry krve a podrobné rentgeny, což u vězňů zdaleka není běžné. Výpovědi lékařů a zejména čínských uprchlíků potvrdily, že se nelogicky podrobné kontroly týkaly hlavně zadržených vyznavačů hnutí Falun Gong, o kterých ještě bude řeč. V průběhu doby se ukázalo, že orgány, které jsou odebrány z živého těla, se ujímají lépe než ty, které pocházely z již usmrcených vězňů. Tohoto poznatku se využilo následujícím způsobem: v rámci poprav byl odsouzenec střelen tak, aby upadl do bezvědomí a teprve po odebrání potřebného orgánu následovala skutečná smrt pomocí letální injekce.
Kdo je čínský dárce orgánů?
Čína je z hlediska lidského potenciálu takřka bezednou studnicí, vždyť země disponuje více než miliardou obyvatel, což při přísném soudním systému znamená obrovské množství vězňů. Jenže zdaleka ne každý zloděj je v ohrožení. Podle Ethana Gutmanna to vypadá, že se čínská juridikatura zaměřila na etnické menšiny a zejména na příznivce hnutí Falun Gong, u kterých panuje obava, že by se mohli díky v minulosti opravdu masové podpoře přetvořit v reálnou politickou sílu konkurující současné čínské komunistické diktatuře. Jelikož v Číně neexistuje jednotná databáze dárců orgánů, běží tam systém poptávka–nabídka, a to včetně klasických inzerátů. Zájemců, nejen Číňanů, je hodně, a dobrovolní dárci rozhodně poptávku nestíhají pokrývat. A protože zde funguje prazvláštní kombinace „kapitalistického komunismu“, tak se fakt, že za peníze lze pořídit cokoliv včetně ledvin či očních rohovek, nikterak neskrývá. I to je důvodem, proč život beroucí popravy a život zachraňující transplantace jsou spolu spojeny v nerozlučné předivo. Jedno bez druhého by jen těžko mohlo existovat.
Gutmann s odkazem na Amnesty International srovnává dvě čísla – počet poprav běžných trestanců, které měly vrchol v roce 2005 a počet popravených byl kolem 3000, a počet transplantací ledvin, jenž v letech 2004–2005 dosáhl počtu kolem 10 000. Jelikož dobrovolní dárci tvoří statisticky nevýznamné množství, musel existovat jiný zdroj. A tím jsou právě popravení, kteří se nedostali do oficiálních statistik. Podle Gutmanna dosáhl počet orgánů získaných od členů hnutí Falun Gong v létech 2000–2008 čísla 62 250.
O Sovětském svazu se v minulosti říkalo, že jde o zemi, kde zítra znamená včera. Ať už to znamenalo cokoliv, současná Čína Sověty trumfla. Je to země, kde se nemožné stalo skutkem. Je to země, které se povedlo i přes brutální zneužívání lidí jako zásobárny orgánů získat pořádání olympijských her. Je to země, kam se vrcholný český politik jezdí „učit“ i přesto, že její agenti vykazují na našem území zvýšenou aktivitu (jak dokládají veřejně dostupné zprávy BIS). Je to země, které se dokonale podařilo oblafnout část české politické reprezentace. Slíbené miliardové čínské investice se totiž nejenže nedostavily, ale naopak se smlouvy a lidé s nimi svázaní ukázali být jako – mírně řečeno – problémoví.
Text: Topi Pigula