Chcete si pronajmout přítelkyni? V Číně je to běžná praxe

Dokážete si představit, že byste si pronajali partnera či partnerku? Teď nemáme na mysli žádnou formu sexuálních služeb, nýbrž předstírání skutečného vztahu s druhým člověkem. Zní to jako námět béčkové romantické komedie, v níž je hrdina donucen představit svou vyvolenou rodině, jenže žádnou nemá, a tak poprosí kamarádku o laskavost, že? V televizi jsme takové příběhy viděli, jenže teď se podobný trend rozjíždí v Číně – a o žádnou fikci se nejedná. Skutečně si můžete pronajmout přítelkyni!

Politika jednoho dítěte

Jakkoli to zní bizarně, tato móda především vypovídá leccos o vztahové situaci v současné Číně. Politika jednoho dítěte byla sice před pár lety zrušena, jejím důsledkům však budou Číňané muset čelit ještě dlouho. Ukazuje se totiž, že zásadní nepoměr mezi počtem mužů a žen ve společnosti vede k velkým problémům s nalézáním partnera. Čím méně žen je, tím hůře se s nějakou z nich muž ocitne ve vztahu – a o to většímu tlaku ze strany svého okolí musí čelit.

Politika jednoho dítěte byla v platnosti po dobu 36 let (1979–2015) a jedním z jejích důsledků je i to, že v současné čínské věkové skupině 24–40 let figuruje o 30 milionů mužů více nežli žen. Jinými slovy, ve věku vhodném na zakládání rodiny je obrovský nedostatek žen, což samozřejmě výrazně vychyluje vztahové chování. Řada podnikavých žen na této situaci dokáže chytře vydělat – za rozumný poplatek totiž dámy předstírají, že jsou něčí partnerky. Jak?

Těžkosti čínského seznamování

Stačí k tomu smartphone a některá aplikace na seznamování. Nejpopulárnější z nich je v současnosti pragmaticky pojmenovaná „Hire Me Plz“ (Najmi si mě, prosím), kde je v současnosti registrovaných přes 700 000 osob. O situaci minulý rok přinesla zprávu čtyřiadvacetiletá čínská bloggerka Zhao Yuqing, která se o své zkušenosti podělila i s agenturou Reuters. V aplikaci si vytvořila profil a v období kolem čínského Nového roku, kdy je o falešné přítelkyně největší zájem, se jí přihlásilo kolem 700 zoufalých mužů! Bloggerka si jednoho z nich vybrala a vypravila se za ním do vzdálené provincie. Následně mapovala svůj příběh, který sestával především z trávení času s mužovou rodinou a předstírání, že už spolu mají dlouhodobý vztah.

To je vcelku standardní proces – během několika dnů uklidnit dotěrné příbuzné a zase na delší čas odjet. Levnější služby však zahrnují i pouhou online komunikaci, která také vytvoří určité „důkazy“ o tom, že má muž přítelkyni. Ceny se samozřejmě velmi liší v závislosti na popularitě dané dívky a také na množství domluvených služeb, nejčastěji se však transakce pohybují v řádech desítek až stovek dolarů (v přepočtu). Vše je smluvně podchycené, přesto občas samozřejmě dochází k nevhodným návrhům ze strany zákazníků – některým totiž nejde pouze o uklidnění příbuzných, chtějí také bojovat se svou osamělostí, vynucenou například náročným životním stylem.

Rizika sociálních experimentů

Tyto praktiky momentálně nepodléhají téměř žádným regulacím, neboť technologie zase jednou předběhla legislativu. Ukazuje se, že sociální experimenty podobné tomuto čínskému modelu vždy vedou k důsledkům, které si jejich tvůrci na začátku nedovedou představit. Vychýlení v zastoupení obou genderů mezi populací je možná očekávatelné a s tím související proměny vztahového a partnerského chování také – ale že se nakonec může zrodit celé odvětví profesionálních přítelkyň, které navíc pravděpodobně nebudou mít kapacity na vedení vlastních normálních vztahů, to by napadlo jen ty největší fantasty…

Text: MS