Chytrý vs. hloupý, aneb odkdy se měří hloupost?

S testem, který si kladl za cíl změřit naše IQ, jsme se nejspíš setkali všichni. Někdo již na základní nebo střední škole, jiný při nástupu do zaměstnání. Je ale inteligence vyjádřená inteligenčním kvocientem opravdu tak důležitá pro náš každodenní život a úspěch nebo je to jen neustále omílané klišé, strašák a argument pro studijní nebo pracovní neúspěch?

Počátky seriózního výzkumu

Inteligenci dnes chápeme jako schopnost myšlení, učení a přizpůsobování se měnícím se podmínkám. Spolu s charakteristickými vlastnostmi osobnosti představuje důležitý zdroj individuálních rozdílů mezi lidmi. Seriózní vědecký výzkum probíhá již dlouho a během let vznikla celá řada rozličných teorií.

Psala se druhá polovina 19. století a ve vědeckých kruzích byla velmi populární kraniometrie. Tehdejší psychologové, včetně Francise Galtona, bratrance Charlese Darwina, totiž věřili v přímou souvislost mezi velikostí hlavy a inteligencí. Galton navíc vyslovil teorii, že inteligence je definována přesností smyslů a vnímání. Tuto domněnku se mu sice nepodařilo experimentálně dokázat, ale pro svůj výzkum definoval korelační koeficient, který se stal významným pro další výzkumy nejen v oblasti psychologie.

Hloupost lidi zajímá a její měření taky

V roce 1904 dostali Alred Binet a mladý lékař Théodore Simon od francouzské vlády zajímavou zakázku, jejímž cílem bylo zjistit příčiny rozdílné vyspělosti dětí stejného věku. Výsledkem jejich bádání se stal první Binet – Simonův test inteligence. Oba vědci s ním slavili celosvětový úspěch. Bylo to totiž poprvé, kdy došlo během určování inteligence ke srovnání chronologického a mentálního věku dítěte. Již v roce 1908 přeložil tento test do angličtiny americký psycholog Henry Goodard. Jeho kolegovi Lewisu Termanovi pak trvalo dobrých osm let, než jej během svých výzkumů upravil a vylepšil. Novou verzi testu nazval Stanford-Binetův test. Zajímavé je, že tento test je stále používán s tím, že od svého zavedení do praxe je pravidelně každých dvacet let aktualizován. Zatím poslední již pátá verze v pořadí byla vydána v roce 2003.

Velikost IQ neměříme, ale umění dovtípit se, říká Petr Vondráček

Stanford-Binetův měl výhodu všestranné zaměřenosti. Obsahoval totiž otázky nejen na oblast slov a čísel, ale i na oblast abstraktního myšlení. Charles Spearman pak z výsledků začal odvozovat tzv. „všeobecnou inteligenci“.

Kolik je v populaci hlupáků?

William Stern, německý psycholog pracující se Stanford-Binetův testem, zjistil, že řada výsledků není uspokojivá a na základě svých zkušeností zavedl přesnější pojem „inteligenční kvocient“ (IQ), který používáme dodnes. Původní výpočet se však prováděl pouze jako podíl mentálního a chronologického věku. Teprve až Lewis Terman tento podíl vynásobil stovkou. Prostým výpočtem tedy došel k tomu, že např. pokud desetileté dítě uspěje v testu a odpoví na otázky jako desetileté, tj. jeho mentální věk se rovná chronologickému, bude jeho IQ rovno 100. Z toho také mimo jiné vyplývá, že průměrná hodnota IQ by se u lidí různého věku měla rovnat 100. Není potom tajemstvím, že se inteligence, podobně jako většina jevů v našem životě, řídí „křivkou normálního rozdělení“. Jedná se o matematické označení známější spíše pod pojmem „Gaussova křivka“, která znázorňuje rozložení inteligence v populaci. Podle této křivky má 68,2 % lidí má IQ v rozmezí od 85 do 115 IQ bodů, 95,4 % populace má IQ od 70 do 130 IQ bodů a 2,3 % tvoří extrémy na obou stranách křivky.

Není inteligence jako inteligence

Na první pohled by se v tuto chvíli mohlo zdát, že už na poli měření inteligence a vlastního definování toho pojmu není co řešit. Přesto výzkum pokračuje dál a hledají se nové a přesnější metody stanovení definice pojmu a hlavně praktického využití v běžném životě.

V roce 1970 byla publikována teorie Raymonda Cattela, který stanovil dva základní pojmy, které zpřesňují definici do té doby používaného „G“ faktoru. Stanovil dva základní typy inteligence – inteligenci fluidní a krystalizovanou. K inteligenci fluidní charakterizoval jako vrozenou a biologicky podmíněnou. Tento typ inteligence se podle Cattela týká schopnosti logicky myslet a řešit problémy bez toho, aniž bychom potřebovali předchozí zkušenosti s daným problémem. Naopak inteligence krystalizovaná je v jeho pojetí spojená s učením, zkušenostmi, kulturou a je silně ovlivněna prostředím.

Zajímavosti

Nejchytřejší Evropan? Romská dívka má IQ vyšší než Albert Einstein!

V roce 1939 vytvořil David Wechsler první verzi testu označovaného zkratkou „WAIS“. V současnosti se jedná o psychology nejčastěji využívaný test a k dispozici je již jeho čtvrtá verze. Testované osoby postupně odpovídají na čtyři okruhy otázek. Samostatně se zkoumá verbální chápání, vjemové uvažování, pracovní paměť a rychlost plnění jednotlivých úkolů.

Rozumíte otázce?

Od samého počátku naráželi vědci a psychologové na zásadní problém. Všechny testy musely být zadávány v jazyce, kterému testovaná osoba rozuměla. První test, který nebyl závislý na jazyce, kterým testovaná osoba mluví vytvořil již v roce 1930 britský psycholog John C. Raven. Dnes jej známe pod názvem „Ravenovy progresivní matice“. Respondenti doplňují chybějící tvary podle daných vzorů. Obtížnost úkolů se postupně zvyšuje.

V roce 1990 se díky americkým psychologům Peteru Saloveyovi a Jonhnu D. Mayerovi objevil další termín – tzv. „emoční inteligence“. Jejich cílem je prokázat, že dobré výsledky v IQ testech nutně nemusí znamenat i důležitost a oblíbenost v pracovním kolektivu. Ve své studii se zabývali mimo jiné vlastnostmi, které jsou nezbytné pro úspěšné fungování v pracovním kolektivu a dospěli k tomu, že mezi klíčové vlastnosti patří vytrvalost, empatie, schopnost ovládat své emoce a umět vyjít s ostatními lidmi. Výzkum tzv. emoční inteligence je zatím na samém začátku a jedná se oblast, která není příliš prozkoumaná. Přesto byla pro tento typ inteligence stanovena nová zkratka „EQ“.

FOTO: Jaké zvíře vidíte na obrázku? Odpověď určí, jak rychlý je váš mozek!

Co bude dál?

Lidská mysl a schopnosti každého člověka jsou výlučně individuální záležitostí. Čím víc budeme v této věci bádat, tím víc budeme mít otázek a nejasností. Stále nemáme úplně jasno v základních otázkách: „Rodíme se jako chytří lidé nebo se jimi stáváme až v průběhu života?“ „Je inteligence výlučně ovlivněna genetickými dispozicemi nebo vzděláním, případně kulturou a prostředím, v něm vyrůstáme? Těžko říct. Každopádně nás a hlavně akademiky čeká ještě dlouhá cesta k poznání neustále omílaného fenoménu zvaného „IQ“.

Text: David Hainall