Chcete vynikat ve sportu? Věda doporučuje tyto podivné rituály!

Pokud aspoň příležitostně sledujete sport, museli jste si toho všimnout. Většina sportovců vyznává zvláštní rituály, které jim údajně pomáhají ve výkonech. Často se jedná až o obsedantní pověrčivost, s níž vrcholoví atleti lpějí na svých zvycích. Některý hokejista si vždy zavazuje stejnou brusli jako první, fotbalový brankář zase pohladí tyče a břevno, aby tak „zaklel svatyni“. Tato mystická terminologie není náhodná a sportovci svým rituálům leckdy věří víc než poctivé fyzické přípravě. Co na ně ale říká věda?

Smrtelností ke sportovním úspěchům

Hned první myšlenka bude znít trochu obskurně, ale stovky výzkumů za posledních několik dekád se zřejmě mýlit nebudou: připomínání naší smrtelnosti zlepšuje výkon napříč oblastmi a u sportu je to obzvlášť patrné. Kupříkladu vědci z University of Arizona předloni aplikovali teorii takzvaného „terror managementu“ na hráče basketbalu a výsledky byly nepopiratelné. Jakmile totiž lidem začnete připomínat nevyhnutelnost a vlastně neustálou blízkost smrti, začnou se snažit více, neboť se pokoušejí svým aktivitám dodat smysl. Zmíněný výzkum nechal basketbalisty vyplnit dotazník mezi dvěma zápasy; polovina hráčů dostala obyčejné otázky, druhá však takové, které jim připomínaly jejich smrtelnost. A právě tato druhá skupina se pro následný zápas velmi zlepšila. Je to tedy poněkud drsný přístup, ale funguje – nezapomeňte na smrt!

Rivalita táhne

Možná zastáváte přístup, že všechno by se mělo dělat hlavně pro radost a soupeřivost je zbytečně stresující. Něco na tom je, avšak pokud chcete vynikat a podávat špičkové výkony, srovnávání s ostatními vás dokáže motivovat lépe než cokoli jiného. Možná to znáte ze všelijakých cvičebních aplikací, které se prostřednictvím sociálních prvků snaží dosáhnout právě tohoto efektu – sdílíte své běžecké výkony na sociálních sítích a tím se nejen cítíte lépe než vaši přátelé, kteří sedí doma na gauči, ale dokonce je i motivujete k tomu, aby se sebou něco dělali.

A profesionální běžci to vlastně dělají dost podobně. Jakkoli byste to do nich neřekli, řada z nich má osobního nepřítele, soka, kterého chtějí předběhnout více než kohokoli jiného. Právě taková rivalita žene vrcholové sportovce dopředu výrazněji než honba za lepším časem.

Hudba jako rituál

Leckteří sportovci jsou před výkony viděni se sluchátky na uších a dobře vědí proč. I výzkumy totiž ukázaly důležitost vhodných skladeb pro optimální výkon. Například jazz ocení golfisté, rap basketbalisté, country se hodí pro baseballisty a běžci se (nepřekvapivě) nakopnou rychlými vypalovačkami. Prostě každému, co jeho jest, ovšem hudba skutečně dokáže pomoci. Důležité je však především uvědomění, že klíčová je vášeň. Veškeré rituály nemají sílu samy o sobě, ale díky tomu, jakou důležitost jim člověk přikládá. Každý rituál je určitým závazkem; závazkem sobě samému, že chci podat maximální výkon a udělám pro to všechno. A proto mají rituály smysl pro každého, kdo se o něco skutečně pokouší.

Text: MS