Chcete vidět evoluci? Pořiďte si Petriho misku a antibiotika

Pořád je na světě velká skupina lidí, která v nevěří v postupnou přeměnu druhů a jejich přizpůsobování se prostředí. Pokus, který provedli na Harvard Medical School, jim ukázal evoluci online

Základem evoluční teorie je teze, že přežije jen ten nejzdatnější. Neznamená to však, že člověk je nejzdatnější. Vůbec se s gepardem nedokáže měřit v rychlosti, se slonem v síle či s delfínem v plavání. V praxi z toho vyplývá, že přežije ten, kdo se nejlépe přizpůsobí možnostem daného prostředí. A i tady člověk, bráno ryze "přírodníma" očima, poněkud selhává. Sice dokázal osídlit Arktidu i Antarktidu, ale zvládl by to bez elektřiny, ryze na přírodní bázi?

Z toho vyšel Michael Baym z Harvard Medical School, který se svými kolegy připravil nebývale názorný pokus. V obrovské petriho misce testoval přizpůsobivost bakterií Escherichia coli. Začátek startovního pole byl bezpečný, tvořený čistým agarem bez jakýchkoli škodlivých příměsí. První pole ale končilo pruhem napuštěným antibiotiky mírně překračujícími smrtelnou dávku.

To by v praxi znamenalo, že žádná z bakterií by se za tuto překážku neměla dostat. Tedy pokud... pokud se nepřizpůsobí. „Další pás agaru obsahoval desetinásobnou dávku antibiotika, ještě další stonásobnou a v cíli byl tisícinásobek původní koncentrace antibiotika,“ píše Jan Zikmund na populárně naučném serveru osel.cz. Za tak „drsných“ podmínek by výskyt bakterií měl být nepředstavitelný. Jedinou možností by bylo, že by se bakterie staly superrezistentními, tedy schopné přežít zcela smrtící dávku antibiotik. Vzdáleně se to dá přirovnat k situaci, kdy královští ochutnávači dostávali do těla malé dávky jedu a jejich tělo bylo schopné pak zvládnout dávku, která by pro jiného byla fatální.

„Bakterie, které zmutovaly tak, že dokázaly přežít na vyšší metě, předaly svým potomkům klíč k přežití a nové území k osídlení. Nejodolnější mutanti, kteří osídlili cílovou metu, se dokázali vyrovnat s tisícinásobnou koncentrací antibiotika, které na začátku experimentu dokázalo zahubit celé startovní pole. Od startovního výstřelu do osídlení cílové mety uběhlo zhruba 11 dní...,“ pokračuje Zikmund.

Pokusu se dostalo té cti, že byl publikován v prestižním magazínu Science. Pro „evoluční odpírače“ jde o další nepříjemný důkaz, že se organismy, byť jde o „pouhé bakterie“, dokážou přizpůsobit změnám prostředí, reagovat na ně, získané vlastnosti předávat dál. Tedy vyvíjet. Kdyby startovní pokus na agarovém poli začal v oblasti s dávkou antibiotik stonásobně přesahující možnosti přežití, pokus by rozhodně netrval 11 dnů. Vedlejším efektem, dnes už bohužel reálně zvažovaným, je, že mnohé bakterie si skutečně vypěstovaly super rezistenci, takže běžně používaná antibiotika proti nim zkrátka nemají šanci. I to je evoluce, která je vlastně nikdy neutuchajícím bojem. A jedna z bitev je vedená na linii člověk versus bakterie.

Text: Topi Pigula