Chataření: blíž přírodě, dál společnosti

Do kin přichází česká komedie s názvem Chata na prodej, která (jak si z názvu jistě vyvodíte) sleduje fenomén chataření. Přestože je hlavní důraz kladen na vykreslení vztahů v rámci jedné rodiny a proměny myšlení napříč generacemi, právě chata se stává místem fyzickým i symbolickým, které pomáhá dané jevy vystihnout. Ostatně, v chataření zaujímáme celosvětově pěkné druhé místo, pouze ve Švédsku nalezneme chat více. Tam však venkovská sídla plní trochu jinou funkci, u nás se především za minulého režimu totiž jednalo o výletní místo, kam se jezdilo, když se nemohlo vyrazit za hranice.

Pohnutá chatařská historie

V průběhu let u nás také vzniklo několik bakalářských a diplomových prací, které se výslovně zabývaly tuzemským pojetím chat a především tím, co pro nás znamenají. Zajímavá je kupříkladu historie chataření. Průmyslová revoluce a odchod lidí z venkova do měst za prací se postupem času přetočil v touhu nově městských lidí o trávení volného času v přírodě. Tomu napomáhala i diverzita české krajiny, v níž hory, lesy i vodní plochy skýtají vyžití snad pro každého. Podstatným momentem byl i odsun Němců po druhé světové válce, čímž došlo k uvolnění velkého množství stavení v pohraničí – rázem si tak svůj prostor mohli užít i ti, kteří si ho předtím nemohli dovolit.

Zkracování pracovní doby a rozmach automobilů v 60. letech tento vývoj jen potvrdil. Za normalizace pak docházelo ke zmiňovanému úniku z nešťastné veřejné sféry do pohody domácnosti. Boom porodnosti v 70. let navíc vytvořil i zvýšenou poptávku po bydlení, a tak se na chaty a chalupy přesunula řada především starších lidí, kteří městský byt přenechali mladší generaci. Nemluvě o ekologické otázce – důraz na těžký průmysl a neustálou výrobu vedl k tomu, že si s životním prostředím nikdo moc hlavu nelámal, a tak klima ve městech nebylo záviděníhodné. Potřeba kontaktu s čistou přírodou se tak stala ještě silnější. A před pár lety se ukázalo, že takový přístup dává velký smysl.

Chatou ke zdraví

Výzkum dánské Aarhuské univerzity z roku 2013 zjistil, že pobyt na venkově zlepšuje zdravotní stav. Z výsledků vyplynul především kladný vliv na alergie a přecitlivělost, a to nejen u dětí, nýbrž i dospělých. Konkrétně to funguje tak, že farmáři jsou často vystaveni širokému spektru bakterií, plísní, pylu a dalších dráždivých látek. To možná zní děsivě, ovšem právě jejich přítomnost v přírodě dokáže v našich tělech probudit obranné reakce proti přecitlivělosti. Paradoxně tak dlouhodobé a pravidelné vystavení alergenům může pomoci. Inu, jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.

Dánští vědci byli navíc překvapeni, že se tyto jevy projeví téměř u každého, bez ohledu na jeho minulost. Šanci tedy mají jak ti, kteří vyrostli na venkově, tak i městské děti, jež se v dospělém věku rozhodly přesunout do odlehlejších krajin; imunitní systém se v tomto výzkumu podařilo probudit i u zarputilých měšťáků, kteří se v pozdním věku přestěhovali na venkov.

Doktorandka Grethe Elholm, která se na výzkumu podílela, však samozřejmě varuje před okamžitým stěhováním, jelikož těžcí alergici mohou trpět i astmatem a dalšími potížemi, a tak nerozvážné vystavení přírodním látkám by jim mohlo uškodit. Nic se tedy nesmí uspěchat, ale jedná se o důkaz, že není třeba se venkova a přírody bát. Což pro Čechy zjevně platí dvojnásob.

Text: MS