Česká pole jsou nejhorší v Evropě. Kdo za to může?
Máloco v české krajině je pro naše oko samozřejmějšího, než širé lány polí. Napadlo vás někdy, že právě to je ta největší slabina českého zemědělství?
Hosty Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byli předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, který zároveň je zároveň aktivním sedlákem, a agrární analytik Petr Havel.
Martina: Namátkou zmíním některé titulky: „Kvalita půdy se v Česku rapidně zhoršuje; Orná půda se ztrácí; Bude na jižní Moravě v budoucnu poušť?; Úrodnou černozem odnášejí voda a vítr.“ Odpovídá situace těmto titulkům? Je opravdu stav naší půdy v naší zemi takto vážný?
Petr Havel: Odpovídá a v určitých aspektech toho stavu je to vlastně ještě horší. Média informují, výzkumníci upozorňují, politici hovoří, ale těch činů není tolik, kolik je kolem toho slov.
A výsledkem je, že ten stav se skutečně dramaticky zhoršuje. Tím, že jsme zřejmě překročili v zatíženosti půdy a v té „nepéči“ o zdroje vody určitou kritickou mez, tak se dá říct, že se ta situace zhoršuje exponenciálně. To je samozřejmě výzva, abychom s tím rychle něco dělali, než bude skutečně pozdě, protože pozdě už skoro je.
Martina: Jak vidí stav, v jakém se nachází naše půda, člověk, který je na poli skoro každý den?
Josef Stehlík: Před 15 lety se Ministerstvo zemědělství tématem půdy vůbec nezabývalo. Úředníci se zabývali všemi možnými věcmi, jako je nedostatek vepřového nebo cena mléka, ale aby se někdo vážně zabýval problematikou půdy, jako toho nejzákladnějšího kapitálu, který v zemědělství máme, to byla věc, která šla úplně mimo tento úřad.
My jsme jako Asociace soukromého zemědělství na tento problém již dlouhodobě poukazovali. České zemědělství v sobě pořád nese relikt socialismu, protože máme v Evropě největší půdní celky. Ale zároveň jako Česká republika máme jednu z nejvíce členitých krajin. Na rozdíl od rovin někde u Baltu v Německu a od rovin v Polsku máme mnohem větší celky a ještě navíc v členité krajině.
A to všechno je příčinou větrné a hlavně vodní eroze, zhoršování kvality půdy. Krajina hůře absorbuje vodu. Má problémy i se zajišťováním zásob organické hmoty.
Proto by Česká republika v budoucnu nemusela být potravinově soběstačná. Především z pohledu zdrojů, to znamená půdy, protože její kvalita bude rapidně klesat.
Samozřejmě pokud na té půdě hospodaří menší zemědělci, tak logicky ty půdní bloky mají menší. Vědečtí pracovníci různých vysokých škol a univerzit přiznávají, že když mluví se sedlákem, který hospodaří na vlastní půdě, tak poměrně rychle najdou řešení, jak tu půdu ochránit.
Problém je samozřejmě v těch velkých akciových společnostech a velkých družstvech. Tam přetrvává technokratický přístup k půdě, a to je hlavní problém České republiky.
Martina: Čím naše půda strádá především? Četla jsem, že erozí je ohroženo dokonce více než 40 % zemědělské půdy v Česku.
Petr Havel: Ve skutečnosti je to 67 %.
Martina: 67 %? Ministerstvo zemědělství vidí erozi půdy menšího rozsahu, nějakých 12–15 %. Ale pokud je to 60 %, znamená to, že nám zbývá k obhospodařování jenom 40 %?
Petr Havel: Dá se hospodařit na všech 100 % půdy, ale z jednoho hektaru dokáže zmizet v průběhu jednoho roku až 10 tun zeminy. To je obrovské množství hmoty. To, co dělá tu úrodu, je svrchní část. Takže hektarové výnosy jsou pak menší. My tím, že dostatečně nepečujeme o půdu, tak zároveň snižujeme konkurenceschopnost našeho zemědělství. Bylo by dobře, aby i sami zemědělci, a někteří to dělají, si tohle uvědomili.
Na erozně nejsilněji ohrožené půdě, tedy na těch 12 % podle ministerstva, jsou zavedené různé restriktivní mechanismy. A proč tedy ministerstvo zemědělství říká tak malé číslo? Protože kdyby řeklo větší, tak by museli na těch více hektarech také zavést restrikce, a to by nebylo v zájmu produkčního zemědělství respektive agrární lobby.
Martina: Co je příčinou těchto erozí? Kdy se to najednou stalo?
Josef Stehlík: Hlavní příčina plošné eroze je velikost nepřerušovaných půdních celků v České republice, která je skutečně (v rámci střední Evropy) nejvyšší.
Třeba i nepatrný svah pak na té délce dokáže vyvolat půdní erozi. 10 tun ročně je plná Tatra, naložená nejkvalitnější hlínou z jednoho hektaru a odvezená pryč.
Jak chrání proti erozi své svažité pozemky aktivní sedlák Josef Stehlík? Proč stát v konkrétních případech špatného hospodaření s půdou dělá mrtvého brouka? Jak by měl zasáhnout? Proč je takový problém, že většina obhospodařované půdy je v pronájmu? Co všechno chybí půdě k tomu, aby byla zdravá, dobře plodila a zadržovala vodu? Proč jsme si změnili podmínky ozelenění, které stanoví EU, ve prospěch velkých firem a ne přírody? Přečtěte si celý rozhovor: