Brzy budou možná tradiční opylovači pracovat po boku dronů

Denně slýcháváme o nějakém ohroženém zvířecím druhu, jehož populace strmě klesá. Ne že bychom nevěděli proč; vlivem neustále se zvyšující lidské populace přirozeného prostředí zvířat dramaticky ubývá, čímž trpí nejen zvířata, ale i samotná planeta Země.

Výrazný úbytek byl zaznamenán také v případě nesmírně důležitých opylovačů o čemž už Prima ZOOM psala několikrát. Snižující se početní stavy způsobují, mimo avizované ztráty přirozeného prostředí, různé nemoci a škodlivé pesticidy. Situace je o to víc alarmující, neboť asi čtvrtina světových druhů plodin je závislá na opylování. Správnou cestou se možná vydal japonský chemik Eijiro Miyako z National Institute of Advanced Industrial Science and Technology, jehož přivedl na správnou cestu televizní dokument věnující se dramatickému úbytku opylovačů.

Miyaka později překvapilo, když odpověď našel ve staré sklenici schované ve své laboratoři, jež byla důkazem zprvu neúspěšného bádání. Sklenice pocházela z roku 2007, kdy se snažil obyčejný gel přeměnit na vodič elektrické energie. Po neúspěšném pokusu nalil přebytečný rosol do sklenice, kterou schoval do šuplíku. Chtěla tomu asi čirá shoda náhod, kdy v roce 2015 stejnou laboratoř vyklízel a nešťastnou náhodou mu sklenice vyklouzla z ruky, spadla na zem a rozbila se. Miyako byl ale překvapen, protože byl gel ze sklenice po tolika letech stále lepivý a na jeho povrchu ulpěl prach z podlahy. Chemik si náhle uvědomil, že schopnost gelu zachytit drobné částečky odpovídá přesně tomu, jak včely medonosné přenášejí pomocí svých chloupků pyl. Mimo vzpomínky na včelí dokument se mu v hlavě vyrojila myšlenka umělého opylení.

Nahradí včely dron a žíně?

Eijiro Miyako si nejprve pohrával s myšlenkou ohledně schopnosti běžného hmyzu opylovávat. Svým gelem potřel několik mravenců, které umístil do krabice plné tulipánů. Po třech dnech zjistil, že byli mravenci potaženi pylem. Chemik také přemýšlel nad tím, jak by budoucí hmyzí pomocníky mohl ochránit před predátory. Talentovaného chemika napadla výroba speciální kamufláže. Do svého gelu přidal čtyři látky reagující na světlo a vzniklou směs aplikoval na záda much. Aby si úspěšnost maskování ověřil, postavil otravný hmyz před modrý papír požadovaných vlastností.

Pod ultrafialovým světlem se pak sám radostně přesvědčil, že se gel změnil z průhledné na modrou barvu, která napodobila barvu pozadí. I když by mohl tento „neviditelný“ chemický plášť do budoucna chránit hmyz před potencionálním nebezpečím, Miyako chtěl živé opylovače přece jen nahradit elektrickými, jejichž činnost by byla plně řízena lidskou rukou. Eijiro Miyako použil 4 cm široké a pouhých 15 gramů vážící elektronické drony, s nimiž se učil létat. Na spodní část letounů nalepil krátkou žíni, na kterou následně přidal gel, čímž vznikla jakási fungující alternativa za včelí chmýří. Během pokusů byl chemik s dronem schopen opylovat japonské lilie (Lilium japonicum), u nichž během opylení nedošlo k poškození tyčinek ani pestíků. Měkké a pružné zvířecí chlupy se tedy osvědčily.

Miyakův výzkum je sice v plenkách, nicméně je již nyní přesvědčen, že je možné automatizovat flotilu čítající jednoho sta trubců ovládanou pomocí GPS a umělou inteligencí, která by byla po boku včel a jiného hmyzu schopna opylovat potřebné rostliny. V současné době nadaný chemik pracuje na vývoji plně autonomních robotů, které by byly schopny pomoci zemědělcům opylovat jejich úrodu. Mimo avizovaného GPS bude zapotřebí kamery s vysokým rozlišením, která bude schopna drobné bezpilotní letouny mezi květinami a členitými pozemky navádět. „Doufáme, že to pomůže čelit problému včelích poklesů,“ řekl Miyako. „Důležité ale je, že včely a bezpilotní letouny by měly být používány společně,“ dodal. Uvidíme, třeba se již brzy dočkáme toho, že naše louky budou obdělávat specializované IT firmy se svými elektrickými pomocníky. Ostatně již dnes si mnozí včelaři přivydělávají tím, že svá včelstva vozí na místa dle přání platícího zákazníka.

Proveditelné, ale neekonomické

Saul Cunningham z Australské národní univerzity (ANU) řekl, že opylování květin pomocí dronů je zajímavý nápad, ovšem zpochybnil celkovou ekonomickou proveditelnost. Jako praktický příklad zmínil mandlový průmysl, pro něhož jsou charakteristické táhnoucí se sady na kilometry daleko, přičemž jednotlivý strom může mít až 50 tisíc květů. „Rozsah, ve kterém budete muset své robotické opylovače provozovat, je ohromující,“ skepticky poznamenal. V současné době je uplatňováno několik finančně životaschopných strategií v boji proti úbytku včel. Mezi nejzásadnější patří výsadba „včelích dálnic“, na kterých se může hmyz nerušeně a volně pohybovat, omezení množství použitých pesticidů, šlechtění odrůd a některé další metody. Do té doby nezbývá než věřit, že opylovači z našich luk nezmizí.

Text: Petr Smejkal