Běžná řeč může fungovat jako hypnóza: dokáže měnit fyzický stav jiných lidí

Je to stará studie, letos už slaví dvacáté výročí. I tak ale dokáže překvapit, zejména pak ty, kteří se živí slovy. Ukazuje jejich sílu, nikoli tu, která přesvědčuje, zraňuje či dojímá, ale onu brutální sílu, která působí – aniž bychom si toho povšimli – na náš fyzický stav. Jde o studii tří vědců z Newyorské univerzity, kterou v roce 1996 zveřejnil Journal of Personality and Social Psychology. Ukazuje, jak aktivace stereotypů zakořeněných v našem mozku slovy podvědomě vede k určitému jednání.

Tak jako tomu bývá v psychologii často, neměly pokusné osoby ponětí, co se ve skutečnosti testuje. V rámci údajného zjišťování slovní zásoby tak vědci vyzvali 30 studentů, aby vytvořili věty ze slov, která jim byla dána k dispozici. Kontrolní skupina dostala neutrální slova, zatímco skutečně testovaná skupina pracovala se slovy spojenými s americkými stereotypy týkajícími se starých lidí (například: starý, sám, šedý, zdvořilý, přísný, moudrý, důchodce atd.), ale záměrně neměla k dispozici slova evokující pomalost. Každý účastník studie měl s danými slovy vytvořit gramaticky správnou větu. Poté měl opustit budovu.

Pokusné osoby se tudíž domnívaly, že pokus skončil, ale teprve teď nastalo to nejzajímavější. Student opustil místnost a ušel po chodbě 9,75 metru, aniž na okamžik pomyslel na to, že jeho kroky někdo měří. Sotva došel k výtahu, připojil se k němu experimentátor a zeptal se ho, zda si všiml, že slova, s nimiž pracoval, se všechna týkala stáří a zda si myslí, že to může ovlivnit jeho chování. Pouze ve dvou případech byla odpověď záporná.

Osoby z kontrolní skupiny potřebovaly v průměru 7,3 vteřiny, aby ušly daný úsek, zatímco osoby "naočkované" slovy o stáří na to potřebovaly v průměru o vteřinu více (8,28 vteřiny). Byla to náhoda? Aby vědci měli čisté svědomí, opakovali pokus s dalšími 30 studenty. Výsledky byly stejné. Podle vědců tyto výsledky naznačují, že fyzické chování testovaných osob bylo podvědomě ovlivněno tím, s jakými slovy pracovali.

Stereotyp staré osoby vedl ke zpomalení kroků. "Způsob, jakým aktivovaný stereotyp ovlivňuje chování, závisí na stereotypu samém, nikoli na slovech, která sloužila jako stimul. Přestože se při pokusu nepracovalo s žádným slovem vyjadřujícím čas nebo rychlost, výsledky studie naznačují, že stimuly aktivovaly stereotypy týkající se starých osob uložené v paměti a že účastníci studie pak jednali v souladu s aktivovaným stereotypem," uvedli vědci.

Zjednodušeně řečeno – studenti, kteří podvědomě přemýšleli o starých lidech, začali kráčet tempem osob třetího věku.

ČTK