Američané vyrobili letadlo budoucnosti. Má iontový pohon a nepotřebuje vrtuli ani trysky

Budoucnost je teď

Že to není žádná novinářská kachna, dokazuje už jen zdroj této zprávy – je jím nejprestižnější vědecký časopis světa, Nature. Právě v něm tým vedený inženýrem Steven Barrettem z neméně slavné bostonské univerzity Massachusetts Institute of Technology (MIT) popsal, jak vznikl prototyp letadla poháněného novým „elektroaerodynamickým pohonem“.

Vědci z MIT jsou si svým objevem víc než jistí. „Budoucnost létání by neměla být ve strojích s vrtulemi a turbínami,“ oznámil Barrett světu. „Měla by být mnohem podobnější Star Treku“, s modrou září a schopností tiše klouzat vzduchem,“ představil svou vizi. Až doposud nic takového nebylo možné, prostě proto, že zatím neexistovaly potřebné technologie. Sice se o antigravitaci, vznášení se na elekromagnetickém polštáři a podobných revolucích v létání sní už nejméně sto let, technický pokrok nic podobného neumožňoval. Až doposud...

Letadlo o váze necelých tří kil

Experti z MIT pracovali na tomto objevu tři roky. Za tu dobu vytvořili prototyp letadla s rozpětím křídel kolem pěti metrů ale s hmotností pouhých 2,45 kilogramů. Mělo po křídlech rozmístěnou spoustu tenoučkých elektrod; na jejich přední části je umístěný tenký drátek, na zadní části zase takzvaný aerofoil, což je vlastně zvlněný povrch, který se má starat o vztlak.

Tenké drátky jsou v přední části jsou nabité kladně na 20 tisíc voltů, aerofoil vzadu zase záporně na 20 tisíc voltů. Díky tomu vzniká silné elektrické pole. Ve přední části jsou elektrony odstraňovány z molekul dusíku ve vzduchu, aby tam vznikaly ionty. Ty jsou pak urychlovány v zadní části, díky čemuž vzniká iontový vítr, který žene letadlo nahoru a vpřed. „Základní myšlenka je, že když ionizujete vzduch, což znamená, že z něj odstraníte elektron, můžete tak vzduch urychlit pomocí elektrického pole,“ vysvětlil složitou fyziku jednoduše Barrett. „Je to jako ta síla, kterou získáte, když si třete balónek o hlavu.“ V průběhu deseti testovacích letů bylo toto letadlo schopné úspěšně překonat vzdálenost přes 60 metrů; trvalo mu to kolem 12 sekund – aby let nenarušoval vítr nebo jiné vnější okolnosti, probíhaly testy v pronajaté tělocvičně.

Podívejte se na první let prototypu

Rychleji znamená efektivněji

Systém je velmi neefektivní, ale to platí především u nízkých rychlostí, které je zatím stroj schopný vyvinout. Čím vyšší dosažená rychlost, tím efektivitu motoru stoupá: Pokud by se podařilo dosáhnout rychlosti kolem 1080 kilometrů za hodinu, pak by byl tento motor už o padesát procent efektivnější než klasický tryskový motor. Tento motor je svými vlastnostmi značně podobný tomu, jak fungují iontové motory u některých vesmírných plavidel – a není to žádná náhoda, ale úmysl. „Opravdu jsou tak značné podobnosti,“ komentoval Barrett. Ale tyto vesmírné stroje jsou založené na ionizování paliva, například značně drahého xenonu. Letoun, který vymysleli v MIT, ale palivo nepotřebuje, stačí mu jen drobná lithiová baterie.

Nové motory pro pohon dronů?

Na tuto otázku nelze úplně přesvědčivě odpovědět; technologie prototypu je totiž zatím značně omezená. Ale podle Barretta jsou její možnosti značné a velmi vzrušující. Pro klasická velká letadla bude ještě dlouho, a možná dokonce navždy, nepoužitelný, ale už brzy by se dal využít pro pohon malých dronů. Kromě úspory energie by to přineslo také značné omezení jejich hlučnosti a také nebylo třeba vybavovat je vrtulemi, jako doposud.

Mezitím pokračují testy – vědci už letoun kontrolují pomocí dálkového ovládání. A že letadlo vydrží ve vzduchu jen 12 sekund? Když bratří Wrightové poprvé vyzkoušeli první letadlo v roce 1904, ve vzduchu se udrželo dokonce jen 11 sekund...

Text: MK