Proč musel zemřít Kennedy? Za jeho smrt mohli agenti

Není divu, že kolem vraždy JFK je stále tolik dohadů, spekulací a spikleneckých teorií. Zabít amerického prezidenta by nemělo být možné – tak dobře hlídaný člověk je na světě jen jeden. Tak jak to, že to tehdy, přesně před půl stoletím, vyšlo tak snadno?

Problém je v tom, že vražda Kennedyho se posuzuje podle dnešních měřítek – a ta jsou při vší úctě s těmi v 70. letech 20. století zcela nesrovnatelné. Jen pro představu: Dnes při každém prezidentově výjezdu chrání tuto „nejdůležitější osobu světa“ kolem 500 agentů tajné služby – několik vozidel těžce ozbrojených specialistů jednotky CAT, přibližně 12 protiostřelovačských týmů, agenti technologické zabezpečovací jednotky s 3D mapami okolí a další a další specialisté. Kennedyho chránilo pouhých 7 agentů s pistolemi, celkem měla jeho ochranka pouhých 24 členů…

Dokument "Den, kdy zastřelili Kennedyho", vysíláme na ZOOMu například v pondělí večer

Tajná služba tehdy chránila prezidenta teprve pouhých 12 let – a to je u bezpečnostních složek opravdu moc krátký čas. O takovou čest, jako je ochrana prezidenta USA, usilovala celá řada amerických bezpečnostních složek. Kvůli přetahování se o pravomoci docházelo k obrovskému množství dnes zcela absurdních problémů.

Například agenti tajné služby, kteří hlídali Bílý dům, měli pro případ krizové situace určené samopaly Thompson. Ale tyto zbraně byly v Bílém domě uschované ve skříních, od nichž tajná služba neměla klíče – mohly být odemčené pouze příslušníky normální policie. Pochopitelně by v takových podmínkách byla obrana Bílého doma zcela nemožná. A to ani nemluvě o tom, že agenti tajné služby neměli ani žádná školení, kde by se s těmito automatickými zbraněmi učili zacházet. Většina agentů se rekrutovala z policejních složek, takže uměli ovládat maximálně tak pistole nebo revolvery…

Všechno špatně

Ještě než se prezident vydá na návštěvu, projde si plánovanou trasu zvláštní tým agentů tajné služby. Dnes ho tvoří několik desítek specialistů všeho druhu. Tehdy to bylo jen dva agenti, navíc nijak speciálně školení… Nikdo ze specialistů tajné služby nepátral po místě, odkud by mohl pálit sniper, nikdo nevyhodnotil nejvíce riziková místa, nikdo ani neprošel budovy podél poměrně krátké trasy… Jednoduše proto, že v té době to ještě tajná služba neuměla…

Stejně amatérská pak byla samotná ochrana prezidenta, když došlo k útoku. V pátek 22. listopadu 1963 ve 12.30 jela prezidentova limuzína ulicemi Dallasu rychlostí necelých 20 kilometrů za hodinu. Náhle zazněl výstřel a prezidenta zasáhla do krku kulka. Ve voze byli s Kennedym dva agenti, ale ani jeden mu nebyl schopen přiskočit na pomoc. Neměli totiž povolení jet vzadu na autě. Než se k prezidentovi dostali, trvalo to skoro sedm sekund. Jenže už po 4,9 sekundách třeskl druhý výstřel – tentokrát dostal Kennedy smrtící ránu do týla.

Kennedyovi v Dallasu. Foto: Wikimedia Commons

Agenti k ničemu

Agent William Greer, který řídil, nebyl na tuto situaci vůbec připraven, dokonce se ani nepodrobil žádnému speciálnímu výcviku v únikové jízdě. Normální nouzový protokol pro tuto situaci zní: „Okamžitě zařadit plnou rychlost!“ Greer místo toho zpomalil… Vrahovi J. F. Kennedyho (ať už to byl kdokoliv) se tak jen lépe mířilo. A opět: žádné spiknutí, jen pouhá neschopnost. Když později tajná služba atentát analyzovala, dospěla k jednoznačnému zjištění: kdyby jel na stupátku auta aspoň jeden agent, prezident by přežil…

Co změnila vražda

Více se o vraždě JFK dočtete v knize "V prezidentově tajné službě" od Ronalda Kesslera. Je jasná, že vražda prezidenta je průšvih. Pro tajnou službu to znamenalo, že se z relativně malé a bezvýznamné instituce stala jednou z nejmocnějších amerických agentur. Ještě roku 1968 schválil Kongres, že tajná služba bude chránit i kandidáty na prezidenta, jejich rodiny a také viceprezidenta. Postupně k tomu přibyly i vdovy po prezidentech a jejich děti až do věku 16 let. A také hostující hlavy států a další oficiální návštěvy USA.

Dnes má téměř 7000 zaměstnanců – v době Kennedyho jich byly jen pouhé tři stovky…