Sebevraždy ve světě zvířat: který tvor si sáhne na život nejčastěji?

Znáte sebevraždy zvířat? Asi nejvíc nasnadě jsou případy, kdy se kytovci vrhají na mělčinu a dobrovolníci se je snaží přemluvit a někdy sáhnou i k násilí, aby je vrátili zpět do moře.

Před pár lety uvízla na Novém Zélandu asi stovka velryb, z nichž se podařilo zachránit sedmnáct. Vědci si nejsou jistí, co kytovce k sebedestruktivnímu jednání vede – mohou být zmatení sonary nebo mohou mít v mělkých vodách problémy s vyhodnocením ultrazvukových signálů o hloubce vody; ale existuje i teorie, že doprovázejí na mělčinu některého člena svého hejna, který umírá.

Sebevraždy filmové zvířecí hvězdy

Velmi slavnou „sebevraždou“ skončil i život delfíní samice Kathy, která byla hlavní představitelkou Flippera ve známém televizním seriálu. Její trenér Richard O'Barry dodnes emotivně popisuje, jak mu kytovec v depresi vplul do náručí, podíval se mu do očí a prostě přestal dýchat. Delfíni a velryby totiž nedýchají automaticky, jako my lidé, ale musí se ke každému nádechu rozhodnout – což ona zjevně nechtěla.

Jinou hromadnou sebevraždou se proslavily ovce. Neuvěřitelných 1500 zvířat skočilo v roce 2005 v Turecku z vysoké skály. Zabít se povedlo naštěstí jen asi třetině z nich, protože ty, které se do hloubky vrhly později, dopadly na své „kamarádky“, a tak jejich pád skončil na měkčím povrchu. Proč to ovce udělaly, majitelé, kteří tato zvířata chovají po dlouhé generace, netuší.

Sebevražedné stádo

Pádem z výšky se sprovodilo ze světa i 28 krav a býků ve Švýcarsku v srpnu 2009. Tady nešlo o masový skok, ale o pád většího množství zvířat během pouhých tří dnů na stejném místě, což je také velmi neobvyklé i v Alpách, kde prostě krávy občas ze skály spadnou. Tento případ dávají místní do souvislosti s velmi silnými bouřkami, které v době incidentu v místě řádily.

Poněkud starší, přesto podrobně popsaný je případ novofundlanského psa, který projevil nebývalou vůli skončit svůj život v roce 1845. Jak popisuje list Illustrated London News, pes se pokoušel utopit (skočil do vody a končetiny pod ním jen nehybně visely), a když byl zachráněn, několikrát to zopakoval. Nakonec se mu povedlo udržet po několik minut hlavu pod vodou, což už nepřežil. Jakkoli historka ukazuje na jasnou sebevraždu, je třeba poznamenat, že spolehlivost podobných zdrojů z poloviny předminulého století není nejvyšší. Na druhou stranu, dojemné příběhy o tom, jak se psi utrápili po smrti svých majitelů, se objevují i dnes.

Smrtící hladovka

Mnohem lépe doložen je případ samice medvěda, která sama sebe v roce 2012 v Číně vyhladověla k smrti. Ochránci zvířat tvrdí, že podobných případů je mnohem více: až tisíce zvířat jsou totiž v této zemi drženy v nelidských podmínkách v malých klecích a dvakrát denně jim je při bolestivé proceduře odebírána žluč používaná v tradiční medicíně.

U hmyzu zase vědci popsali sebeobětování. Mšice kyjatka hrachová prý v případě, že se blíží predátor, vybuchuje, aby tím ochránila okolní příslušníky svého druhu. Rypoši lysí zase opouštějí svou kolonii, která jim zajišťuje přežití, pokud onemocní nakažlivou chorobou – odcházejí zemřít do divočiny, aby neohrozili ostatní.

Sebevražedné chování vědci popsali i u škorpionů, kteří prý vbodnou sami sobě jed, když jsou obklopeni ohněm a blíží se smrt uhořením.

Text: RD