Bermudský trojúhelník nedá záhadologům spát. Už pohltil přes 150 lodí a letadel

Druhá světová válka už byla několik měsíců minulostí, když z Floridy 5. prosince 1945 startovalo pět třímístných torpédových bombardérů Grumman TBF Avenger (pod velením poručíka Charlese Taylora) k dvouhodinovému letu nad Atlantským oceánem. Po shození cvičných torpéd navigoval Taylor svou letku zpět, když náhle ztratil orientaci. „Ztratili jsme se, vůbec nevidíme zemi,“ hlásil rozrušeným hlasem na základnu.

Největší záhady historie: Voynichův rukopis, Tunguzská událost, Ďatlovova výprava, Atlantida, Mary Celeste

Operátor Taylorovi nařídil, aby letěl na západ. „Nevíme, kde je západ, vůbec tomu nerozumíme,“ odpověděl Taylor. Potom se rádiové spojení prudce zhoršilo a ve velicím středisku jen stěží rozpoznali Taylorova poslední slova: „Podobají se nám. Vlétáme do bílé vody, umíráme.“

K pátrání po ztracených bombardérech vyrazilo 22 lodí vojenského námořnictva, několik ponorek a také stovky soukromých člunů a jachet. Do vzduchu se vzneslo 307 letadel a do operace se zapojilo i britské loďstvo. Celkem se prohledalo 780 000 km2 Atlantského oceánu a pobřežních oblastí, ovšem bezvýsledně. Po lidech i strojích se nenašly ani ty nejmenší stopy.

Opuštěné nebo ztracené lodě

Zmizení celé letky bombardérů známé jako případ „Letu 19“ vzbudilo zájem o trojúhelníkovou oblast Atlantského oceánu vymezenou Bermudami, Portorikem a Miami na Floridě. Je součástí Sargasového moře – rozlehlé a velmi slané oblasti, kde podstatnou část biomasy tvoří hnědé řasy rodu Sargassum.

Podivné jevy zde poprvé zaregistroval deník The Miami Herald už v roce 1950, označení „Bermudský trojúhelník“ ale použil teprve v roce 1964 novinář Vincent Gaddis v článku pro časopis Argosy.

Jde o oblast, kde se už po staletí ztrácely lodě a nově i letadla. Podle statistik v Bermudském trojúhelníku jen ve 20. století zmizelo beze stopy kolem 150 lodí a letadel a spolu s nimi víc než 1 000 námořníků a letců.

První zdokumentovaný případ se stal v roce 1840, kdy byla nedaleko Baham objevena francouzská plachetnice Rosalie plující mimo kurs. Měla rozvinuté všechny plachty a na palubě dostatek vybavení a zásob, posádka ale chyběla. Žádné zápisy, které by objasnily podstatu záhady, se v lodním deníku nenašly. Stejný případ byl zaznamenán 20. října 1902 a týkal se německé obchodní lodě Freya. Bylo krásné počasí, žádná bouře se tehdy v oblasti nevyskytovala. Posádka lodi opět zmizela.

Jeden z nejznámějších případů potopení lodi v Bermudském trojúhelníku se odehrál 4. března 1918, kdy pomocná loď námořnictva Spojených států Cyclops beze stopy zmizela spolu se 309 členy posádky. Námořnictvo se nejprve domnívalo, že Cyclops byla torpédována německou ponorkou nebo najela na minu. Jenže i v takovém případě by loď nejspíš vyslala signál SOS. Po válce se pak zjistilo, že oblast zmizení Cyclops na operačních mapách německých ponorek vůbec nebyla.

Raifuku Maru: Jak vzniká legenda

Po skončení první světové války se nadále v dopravně frekventované oblasti ztrácely lodě, aniž by o svých potížích stačily dát vědět. Teprve 21. dubna 1925 zachytila stanice na pobřeží přerušovaný signál z potápějící se japonské lodě Raifuku Maru. Zazněla jen jediná věta: „Rychle nám pomozte, je to jako rána kinžálem. Nezachráníme se…“ To bylo vše, co radista v éteru zaslechl.

Jenže už u této katastrofy převážila senzacechtivost nad realitou. Raifuku Maru se ve skutečnosti potopila před zraky stovek pasažérů britského parníku RMS Homeric společnosti White Star Line, který jí spěchal spolu s dalšími čtyřmi loděmi na základě jejího volání na pomoc. Kvůli rozbouřenému moři se nepodařilo zachránit žádné trosečníky a kapitán Homericu John Roberts tak musel odeslat na pevninu smutnou zprávu, že „sledovaný parník Raifuku Maru se potopil na 41°43“ severní šířky a 61°39“ západní délky, bohužel jsme nebyli schopni nikoho zachránit“.

Tato událost se nicméně stala jedním ze základních kamenů zastánců podivných jevů uvnitř Bermudského trojúhelníku. Přestože zánik Raifuku Maru sledovalo na 900 cestujících parníku Homeric, zaměřil se na pevnině reportér americké zpravodajské agentury Associated Press na prvním místě na ne zcela srozumitelnou depeši zachycenou před potopením lodi. Přestože záznamy o historii i osudu Raifuku Maru je dodnes možné snadno ověřit v záznamech Lloydovy pojišťovací společnosti v Londýně (Dictionary of Disasters at Sea), senzace už byla na světě a žila svým vlastním životem.

Výraznou stopu mezi záhadně zmizelými loděmi zanechala v roce 1963 nákladní loď Marine Sulphur Queen, která vezla z Texasu do Virginie 15 000 tun síry. Loď nevyslala nouzový signál a i se 39 muži posádky beze stopy zmizela. V době krátce po Karibské krizi byli z jejího zmizení obviňováni Kubánci, výbuch síry, bouře nebo špatný stav lodi.

Milovníci konspirací na scéně

Nevysvětlitelná zmizení celých lodí, letadel nebo posádek z palub jinak nepoškozených plavidel pochopitelně vzbudila pozornost milovníků konspiračních teorií.

Mezi nejoblíbenější „podezřelé“ patří mimozemšťané, kteří si oblast Bermudského trojúhelníku údajně vybrali za ideální místo pro získávání vzorků lidí a jejich techniky. Stačí si vzpomenout na závěrečnou scénu Spielbergových Blízkých setkání třetího druhu, kde z přátelské mimozemské lodě vylétají neporušená pozemská letadla sesbíraná v různých desetiletích.

Hodně stoupenců má i hypotetická existence dosud neprokázané červí díry, která má sloužit jako časoprostorová zkratka, a mohla by dokonce umožnit i cestování v čase. Červí dírou by se vysvětlila nepřítomnost vraků zmizelých lodí a letadel. Realističtější teorie připisují chybějící vraky na vrub silnému Golfskému proudu, případně obtížnému průzkumu členitého dna v hloubce až 6 000 metrů.

A konečně při pátrání po zmizelé Atlantidě, jež měla mít mimořádně vyspělou civilizaci, se zastánci její existence potkali s konspirátory na straně Bermudského trojúhelníku a společně vytvořili vlastní teorii. Atlantida se potopila právě zde a její energetická zařízení jsou stále v provozu. Proto dochází k elektromagnetickým anomáliím a světélkování mořské vody – takže žádné světélkující řasy v Sargasovém moři...

A co na to vědci?

Do objasňování nevysvětlitelných jevů v Bermudském trojúhelníku se opatrně pustili i vědci. Jaké jsou jejich teorie?

Masivní vlny

Podle oceánografa z univerzity v Southamptonu Simona Boxalla v oblasti Bermudského trojúhelníku existují vhodné podmínky pro vznik masivních, až 30 metrů vysokých zabijáckých vln. Vědci na simulátoru předvedli jejich účinek na lodě – v podstatě se to dá přirovnat k obří tsunami přímo na moři. Za vznik těchto vln mají být odpovědné bouře, které se formují hlavně na severu a jihu trojúhelníku. Pokud se k nim pak přidá bouře ve směru od Floridy, jsou podmínky pro vznik zabijáckých vln ideální.

Magnetická anomálie

Bermudský trojúhelník je jednou z mála oblastí na Zemi, kde střelka kompasu míří přímo ke geografickému severu a ne k magnetickému pólu. Podle odborníků by tato magnetická anomálie mohla způsobit špatné fungování kompasu a zmást kapitány lodí a především piloty letadel.

Výrony metanu

V roce 2016 byly u pobřeží Norska objeveny podmořské krátery o průměru stovek metrů a hluboké 50 metrů. Vědci se domnívají, že jde o pozůstatky obřích bublin metanu, které unikají z podloží bohatého na ropu a zemní plyn. Takové výrony plynu by se mohly objevit i v Bermudském trojúhelníku a způsobit na hladině obří erupce.

Vodní víry

Značnou spoušť mohou způsobit také obří vodní víry pozorované v oblasti Bermudského trojúhelníku. Jde vlastně o jakási vodní tornáda, při jejichž vzniku je mořská voda nasávána desítky a někdy i stovky metrů vysoko. Vysvětlovalo by to mizení nejen lodí, ale i letadel.

Je to opravdu tak jednoduché?

Australský komentátor a popularizátor vědy Karl Kruszelnicki před několika lety přišel s vlastním vysvětlením podivných zmizení v Bermudském trojúhelníku. Podle něj za vším stojí lidské chyby, špatné počasí a především vysoký počet lodí a letadel, které tuto rušnou oblast křižují. „Je to poblíž rovníku a blízko bohaté části světa – Ameriky – a tudíž tady máte hustou dopravu,“ argumentoval v roce 2017 Kruszelnicki.

Kruszelnicki porovnal počet zmizelých letadel a lodí s jinými oblastmi, a když vzal v úvahu vysokou hustotu dopravy v Bermudském trojúhelníku, dospěl k závěru, že ztráty jsou „odpovídající“ a není třeba za nimi hledat působení nějakých mimořádných sil. Tak si na to vzpomeňte, až se před vámi při plavbě Sargasovým mořem náhle vztyčí stěna bílé mlhy…