VIDEO: Římané nám dali logistiku, zásobovali 28 legií, vymysleli akvadukty a dlážděné silnice. Uvidíte na Primě PLAY

V době vrcholu Římské říše čítala armáda Římanů 28 legií se 170 000 legionáři plus stejný počet mužů v podpůrných oddílech. Zásobování, ubytování a přesuny legií byly vrcholem logistiky. I proto dnes hlavní cesty v Evropě kopírují systém římských dlážděných silnic, s jejichž pomocí císařové spravovali 50 provincií říše od Británie po Palestinu. Zatímco zboží a především hlavní strategická surovina starověku – obilí – se dopravovalo po silnicích a po moři, o dopravu pitné vody do hlavního města se staralo pět páteřních akvaduktů. Jak staří Římané ovlivnili tvář dnešní Evropy, uvidíte v další části dokumentární série Vzestup civilizace na Primě PLAY.

Vodní svět

Vedle obilí, které v podobě chleba zajišťovalo spokojenost prostých Římanů, byla strategickou surovinou pitná voda. Řím zásobovalo vodou pět dálkových přivaděčů, z nichž každý dopravil do města 900 miliónů litrů pitné vody – to je přibližně 400 litrů na každého obyvatele denně. Čerstvá voda se hromadila v nádržích a odtud se vedla tlakovým potrubím k distribučním nádržím v centru města.

V každé městské čtvrti byly veřejné záchodky, oblíbené místo pro soukromé i obchodní rozhovory. Ve městě také bylo několik velkých lázní a pitnou vodou bylo neustále zásobováno více než tisíc studní. Víra, že voda uzdravuje, Sanum per Aquam (zkráceně SPA), byla velmi rozšířená.

Armáda legionářů

Na vrcholu moci ovládala Římská říše čtvrtinu tehdy známého světa včetně 60milionového Egypta. Sílu Říma tvořily především římské legie. Jejich úloha se od provincie k provincii měnila – na Rýně byli legionáři spíše stavebními dělníky než vojáky. Po dlouhé roky budovali opěrné body a soustavu pohraničních opevnění, takzvaný „limes Romanus“. Někteří z nich pracovali jako písaři, celníci a správní úředníci nových území.

Vojáci nestavěli jen vlastní ubikace a zázemí, ale podíleli se i na rozvoji okolí táborů, především budovali silnice a mosty. Kolem táborů začala postupně vyrůstat města, z nichž mnohá existují dodnes Kolín a Koblenz na Rýně, Mohuč nebo Řezno na Dunaji.

Legionáři táhli do bitev jen zřídka, když k tomu ale došlo, byli perfektně připravení. Tisíce vojáků v plné zbroji urazily pěšky až třicet kilometrů denně. Jejich zbraně neměly v tehdejší době konkurenci – vrhací kopí doletělo až patnáct metrů a prorazilo každý štít. Při pokusu o vytržení se zlomilo a překáželo protivníkovi v boji. Katapulty vrhaly kameny až 300 metrů daleko.

Římané vynalezli také nášlapné miny, tzv. „vraní nohy“, které znemožňovaly pohyb po bitevním poli. Dokonce používali i „biologické zbraně“ – přivázali hořící otep mezi rohy hovězího dobytka a hnali ho proti nepřátelskému ležení (a pak doufali, že se vyděšená zvířata nerozhodnou vrátit).

Ať už legionáři pracovali, bojovali ,nebo se jen přesouvali, bylo nutné je nasytit. Legie o síle pěti tisíc mužů spotřebovala každý den na kaši a chléb 8000 kilogramů obilnin. A také 50 000 litrů vody a 18 000 kilogramů píce pro zvířata. Na výstavbu táborů a jako palivové dříví zmizely v některých oblastech celé lesy.

Jak staří Římané ovlivnili tvář dnešní Evropy, uvidíte v další části dokumentární série Vzestup civilizace na Primě PLAY.

(mih)