Výročí 12. 2. 1541 – bylo založeno Santiago de Chile

Sláva conquistadoru Pedru de Valdivia

Pedro de Valdivia patřil mezi celkem 12 conquistadorů, kteří pro bohatství své i věhlas a slávu španělské koruny dobývali území Střední a Jižní Ameriky. Pedro de Valdivia svou první cestu do Chile podnikl společně Diegem Almagerem v letech 1535–1537. Jejich expedice byla hodnocena jako velmi úspěšná a není tedy divu, že Valdivia dostal za úkol vést novou výpravu s cílem získat celé Chile pro španělského krále. Na cestu se vydal v roce 1540 a o rok později dosáhl ústí řeky Mapocho.

V místě, kde stojí hlavní město, původně stálo jen malé městečko a pevnost. Pedro de Valvia jej nechal postavit na místě, odkud bylo možné účinně kontrolovat dobytá území. Netrvalo však dlouho a město se stalo sídlem guvernéra a centrem kultury a vzdělání. Nové město leží podobně jako celé západní pobřeží jižní Ameriky v seizmicky velmi aktivní oblasti. Není tedy divu, že v 17. a 18. století bylo několikrát zničeno silným zemětřesením.

Pozor, jdou indiáni

Před španělskou kolonizací obýval svahy jihoamerických And kmen Mapučů, dříve označovaný jako Araukáni nebo, chcete-li, Araukánci. Ti se snažili získat zpět ztracená území a město několikrát napadli. Španělé se však nakonec pokaždé dokázali ubránit.

Pedro de Valdivia pokračoval při svých objevných a dobyvačných cestách dále na jih. Mimo jiné vydal pokyn k založení dalších dnes známých měst – Concepciónu, Valdivii a Villarriku. Valdivia se v roce 1547 krátce vrací do Peru, aby pomohl guvernéru Pedrovi de la Gasco v boji Franciescovi a Gonzalesovi Pizarrovým. Za pomoc v tomto mocenském boji a vítězství nad Pizarrovými byl jmenován generálním kapitánem v Chile. Již s novým titulem a novými pravomocemi se v roce 1548 vrací zpět a zakládá další města.

Smrt krutého Valdivia

Domorodí Mapučové jen těžko nesli ztráty svých území a navíc jim vadila Valdiviova krutost a bezohlednost. Mačupové se proto v roce 1553 rozhodli napadnout pevnost Tucapel, v níž Valdivia v té době pobýval. Vedl je náčelník neboli kasik Colo Colo. Pedro de Valdivia byl v boji zajat a na rozkaz mapučského náčelníka Lautara popraven.

O jeho smrti však koluje celá řada zkazek a bájí. Jedna legenda praví, že mu indiáni nalili do úst roztavené zlato. Podle jiné verze byl upálen, nebo dokonce sněden při kanibalské hostině, při níž mu bylo zaživa vyříznuto srdce.

Ať již to bylo jakkoliv, zemřel muž, který se nesmazatelně zapsal do dějin jižní Ameriky.

Od konce 18. století do současnosti

Chilskou metropolí se město stalo v 1778. Začátek 19. století probíhal ve znamení bojů za chilskou nezávislost. Nepokoje vyvrcholily vstupem armád vedených Bernardem O´Higginsem a José de San Martínem do Santiuaga. Oba tito muži se zásadní měrou zasadili o vyhlášení nezávislosti a vznik Republiky Chile v roce 1818. Santiago de Chile se stalo hlavním městem nového státu.

Aglomerace obklopující dnešní Santiago de Chile, má společně s městem více než 5 milionů obyvatel. Ze statistických příruček vyplývá, že se jedná přibližně o třetinu všech obyvatel Chile. Nachází se necelých 100 km od pobřeží Tichého oceánu na 33. stupni jižní šířky. Zima tu trvá od června do září. Během tohoto období tu je chladno a deštivo. Naopak v létě během ledna a února zde bývá teplo, sucho a téměř neprší.

Během historie město několikrát postihla silná zemětřesení s devastujícími účinky. V Santiagu se tak nedochovalo příliš mnoho staveb z koloniálního období. To ale neznamená, že zde není nic k vidění. K nejnavštěvovanějším místům patří např. čtvrť Bellavista, pro niž jsou typické křivolaké uličky a malebná zákoutí s muzeem věnovaným chilskému komunistickému básníkovi, diplomatovi, politikovi a hlavně nositeli Nobelovy ceny za literaturu Pablo Nerudovi. Pablo Neruda je pseudonym, který si Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto zvolil po vzoru svého oblíbence Jana Nerudy.

Nad městem se vypíná opevněné návrší Santa Lucía, na jehož úpatí stojí Neptunova fontána a galerie indiánského umění. Pamětní deska připomíná např. Charlese Darwina nebo chilskou básnířku Gabrielu Mistral, jíž se v roce 1951 dostalo stejného ocenění jako Pablu Nerudovi a byla jí udělena Nobelova cena za literaturu.

Santigo de Chile je tvořeno celkem 36 samosprávnými obcemi označovanými jako „comuna“. Mezi těmito samosprávnými celky panuje značná sociální nerovnost. Ekonomická a politická elita země bydlí převážně v podhorských oblastech na severozápadě města. Nejchudší, téměř vyloučené čtvrtě se nacházejí v rovinatých oblastech na jihovýchodě města. Nic to ale nemění na politickém, ekonomickém, kulturním i historickém významu hlavního města Republiky Chile.

Text: David Hainall