Výročí: 11. května 1610 zemřel Matteo Ricci, italský misionář, který obracel Číňany k Bohu

Jezuitou proti přání otce

Matteo Ricci se narodil začátkem října roku 1552 v italské Maceratě. Město bylo tehdy součástí papežského státu. Od útlého věku projevoval malý Matteo nevídané studijní nadání a vědomosti v přírodních oborech. Na jezuitské škole v Římě studoval teologii a právo. V roce 1571 oznámil otci své rozhodnutí vstoupit do jezuitského řádu a věnovat se misijní činnosti. Pro jeho otce, jenž patřil k vlivným šlechticům, to byla nepříjemná zpráva. Jen velmi těžko se smiřoval s tím, že jeho prvorozený syn dal přednost životu v řádu před správou rodinného majetku a tradic.

Výsledky práce Mattea Ricciho však ocenila nejen historie, ale uznání se mu dostalo již za jeho života. Kromě jiného je totiž autorem vůbec nejstarší mapy světa západního stylu, jež je popsána v čínštině. Zajímavé je, že zobrazovaná oblast zahrnuje i americký kontinent. Napsal také vůbec první portugalsko-čínský slovník, který obsahoval konzistentní systém pro transkripci čínských slov do latinské abecedy, a celou řadu dalších významných děl.

Cesta do Číny

Trvalo dlouhých šest let, než získal od papeže svolení k cestě na východ. Nakonec ale v březnu 1578 opravdu vyplul z Lisabonu a v září přistál v Goy. Přístavní město bylo tehdy součástí portugalské kolonie, jež se rozprostírala na indickém území.

Matteo Ricci si na rozdíl od svých předchůdců uvědomoval, že hlavní překážkou v šíření křesťanství je velmi špatná znalost čínského jazyka a zvyků místních obyvatel. Věnoval se tedy důkladnému studiu čínštiny, historie, kulturních a náboženských tradic. Jeho první působištěm na čínském území se stalo Macao. Společně s Michelem Ruggierim cestoval a poznával významná města. Navštívil např. Kanton nebo Čao-čching. Právě ve druhém zmíněném městě pobýval šest let a žil zde až do roku 1589. Zdá se pravděpodobné, že během té doby sestavili s Michelem Ruggierim historicky první portugalsko-čínský slovník. Zůstává ironií osudu, že toto dílo leželo bez povšimnutí ukryto v jezuitských archivech v Římě. Až náhoda tomu chtěla, že bylo znovu objeveno v roce 1934. První vydání slovníku vyšlo až v roce 2001.

Peking a císařské uznání

Ricci studoval jazyk, kulturu, historii, zvyky a obyčeje. Vše se pak snažil využít ve své práci. Není tedy divu, že jej Alessandro Valignano v roce 1597 ustanovil hlavním misionářem v Číně. O rok později dorazil Ricci poprvé do Pekingu. V té době bohužel probíhala čínsko-korejská válka, a i když Ricci čekal dobré dva měsíce, do Zakázaného města se nedostal. Jinak tomu bylo v roce 1601. Audience u čínského císaře se sice nezdařila, ovšem mezi nezpochybnitelné úspěchy patří fakt, že Ricci byl uznán jako hlavní představitel křesťanské církve v Číně. Císař mu dokonce věnoval tolik finančních prostředků, že zajistil nejen jej, ale i jeho kolegy. Stal se tedy historicky prvním Evropanem, který se kdy prokazatelně dostal do Zakázaného města.

Ke cti budiž Riccimu přiznáno i to, že nehledal mezinárodní uznání ani pochybnou prestiž. Věnoval se čistě a jen své misijní práci. Jeho prvořadou snahou bylo ctít čínskou kulturu a historii. Nejspíš i proto dokázal, že nemusí nutně platit tvrzení, že „je lehčí umýt černého Etiopana doběla, než obrátit Číňana na křesťanství“. Do jeho smrti 11. května 1610 čítala křesťanská komunita v Číně úctyhodných 2 500 lidí. Přesto se Riccimu nepodařilo prosadit úpravy katolické liturgie tak, aby byla pro místní pochopitelnější a přijatelnější. Kromě jiného se snažil o začlenění prvků konfucianismu, jenž měl v Číně dlouhou tradici a o jehož prosazovaní se snažil i císař. Rigidní vedení katolické církve však o takových změnách nechtělo vůbec slyšet.

Matteo Ricci při své práci těžil také ze svého jazykového nadání. Byl jedním z mála misionářů, kteří se dokázali naučit dokonale čínský jazyk a vládl slovem i písmem. Charakteristický pro něj byl také velmi citlivý přistup k místním lidem a snaha porozumět jejich kultuře, zvykům a obyčejům. Jeho práci ocenil i vládnoucí čínský císař, když věnoval pozemek, na němž mohl být Matteo Ricci po své smrti pohřben. I dnes zde můžeme vidět náhrobek, který nese jeho čínské jméno „Li Mata“.

Katolická církev potřebovala k jeho uznání více času. Kongres věnovaný tomuto významnému misionáři se konal 25. října 1982. Papež Jan Pavel II. na tomto kongresu mimo jiné řekl: „Je mým přáním, aby Tovaryšstvo Ježíšovo, inspirováno a povzbuzováno příkladem tohoto svého slavného syna a vedeno na neprobádané cesty Ducha svatého, mělo možnost i dnes účinně napomáhat kulturní práci a evangelizaci čínského lidu.“ Matteo Ricci se tak dostal na seznam duchovních, kteří by někdy v budoucnu mohli být svatořečeni.